Růže z Jericha v staročeském zvykosloví štědrovečerním.

Choulivka či růže jerišská (Anastatica hierochuntica L.), bylina z řádu křížatých (o níž více v Ottově Slovníku naučném, II. 255, pod heslem Anastatica), roste v suchých písčinách v Egyptě, Palestině, Sýrii a Arábii. Její větve v čase zralosti uschnou, stvrdnou a schoulí se dohromady v kulaté klubko, které bouřemi ze země vyrváno a větrem daleko zanášeno bývá. Zvlhne li rostlina v tom stavu, opět se na plocho rozloží, neboť je u vysokém stupni hygroskopická. Tato vlastnost choulivky zavdala příčinu ke jménu jejímu (????? — oživení) a k četným pověrám a upoutala na ni pozornost poutníků, kteří od doby válek křižáckých přinášeli ji zhusta do Evropy jako památku z Orientu.

Že u nás v Čechách ještě ve věku XVI. byla dosti vzácná a vřaděna mezi rostliny, jichž užíváno při pověrách štědrovečerních, soudíme dle záznamu Jana Jeníška z Újezda a na Svrčo-v s i (blíže Klatov), který vydluživ se „růže z Jericha" od souseda Zikmunda Měsíčka z Vejškova a na Dolanech, po několik let na štědrý den pokoušel se ji oživiti. Pozorování svá zaznamenal ve svých zajímavých a důležitých pamětech, o nichž pojednáváme na jiném místě, kladouce tuto doslovně, co napsal o růži jerišské:

„Item anno 1547 na štědrý den puojěil mi pan Zigmund Měsíček ruože de Jerycho, ale pozdě mi přinesena a již tuším počela se byla odvierati, neb nebyla tak velmi zavřena jako letos, malý prst sem byl do nie již vstrčil, tak vodevřena byla. I vstavil jsem ji do skleničky vína ve 24 hodin na štědrý den. Počela se lep odvierati a ďo puol noci se všecka odevřela a t-ik odevřena stála až na Božie narození do 20 hodin. Potom se počela zavierati a zavřela se do 24 hodin všecka. I nechal sem ji tak státi přes noc v té skleničce vína, vždy v své míře stála zavřena.

Druhý rok vzíti od nešporuov na štědrý den a vstaviti bez vína do-skleničky, kterak se odevře a dokud a dokad tak odevřena stane a kdy se počne zavierati a dokud se zavře a tak-li velmi jako letos zavřena bude.

Potom anno 1548 tak sem udělal a od nešporuov na štědrý den vstavil sem ji bez vína do skleničky a nechal sem jie tak státi celu noe a na Božie narozenie celý den a druhů celu noc: nic nejméně se neodevřela, než vždycky zavřena stála, jak se byla první rok zavřela, a tak sein ji zase do krabice schoval.

Potom anno 1549 ve čtvrtek po svaté Dorotě (7. února) mezi 14. a 15. hodinu vstavil sem tu ruoži do skleničky vína a nechal sem jie státi tak ten celý den v té skleničce a u víně a tu celá noc a nazejtří, v pátek, až do 21 hodin, a nic nejméně nebylo znáti, aby se co chtěla odevříti, než vždy tak v své mieře zavřena stála, jak se byla první rok zavřela. I vyndal sem ji z toho vína a z té skleničky zase a schoval jsem ji do krabice zase.