Předchozí 0043 Následující
str. 40

plechová roura lépe držela, oblita jest na dolením konci olovem, které objímajíc záhyb a bradavice mušle, takto lépe přidržuje mosaznou nátrubku. Nástroj tento vydává, fouká-li se silně do něho, hluboký dunivý hlas, daleko slyšitelný a dosti příšerný — zvláště času nočního.


Trouba proti mračnům z Kučeře u Milevska. Nakreslil F r. Racek.

Trubač, kdekoliv pozná „zlé" mračno, postaví se přímo proti němu, roh zvedne do výše a nepřestane troubiti, dokud mračno nerozežene, byť okolo něj hrom bil a on sám zmokl do kůže. Musí míti již toho znalost; nebo běda mu, kdyby přece potlouklo. Nesmí začíti příliš časně ani zase pozdě. Začal-li časně, zahnal vůbec úrodný déšť, a-pozdní troubení „prý už je nezadrží". Než začne z jara prvně troubiti, musí troubu svěcenou vodou vypláchnouti a svěcenou solí vytříti. Takto troubívá, až se začne žeň, a za to má právo vzíti si u každého hospodáře snop pšenice (jindy dostával snop každé jaře). O původu trouby této nelze nic určitého říci, jak a kdy se do vesnice dostala, ale lid o ní vypráví, že je od papeže svěcená a k sv. věcem dotýkaná a chová k ní posvátnou úctu, přes to, že kolikráte zde potloukly kroupy. I okolní vesnice přikládají zázračnou moc troubě proti mračnům. Podivno jest, že i lidé zdejší jinak pokročilí v moc troubení takového věří a nijak o bez-účelnosti toho poučiti se nedají. Času zimního schována jest u starosty obce.


Předchozí   Následující