Předchozí 0036 Následující
str. 33

světýlka. V rozpustilosti zavolal na ně: „Cvendy, cvendy, tancujte I". Ale cvendy mu daly co proto. Srazily se v tlupu, přiskákaly k němu a důkladně ho podupaly. Káno našli chasníka na mezi bez sebe. Teprve po chvíli, nabyv dechu, vyprávěl svoji příhodu.

Obrátí-li ten, koho bludičky pronásledují, všecky kapsy na rub, nemají k němu světýlka žádné moci.

často také v polích provádějí bludičky své reje. Tak často na večer seskakovaly „na hejny hoře" s meze, stavěly se v řady, roz-prchly se a znova shromáždily. Jednou k večerou — bylo to v advent — byla taková mlha, že by se dala krájeť. Najednou v té mlze pod „kysovicej" objevilo se světlo jako z veliké lucerny. Pak jakoby kamenem do toho světla hodil, tak se rozstřiklo. A z každé té jiskřičky udělalo se světýlko, ty se pak všechny seřadily, vznesly se do vzduchu a zmizely.

Tak vypravovala mi jedna stařenka. „Abyste se ale ničeho nebál, mladý pane, ani světýlek, ani jiných strašidel, přespěte někdy na slámě, na které den před tím ležel umrlec, anebo kousněte do palce levé ruky mrtvoly. Pak se nebudete ničeho báť."

Této rady, kterou mi ona stařena dala, jsem ovšem neužil.

Staročeské sbírky „pohádek" (hádanek).

Podává Dr. Čeněk Zíbrt.

Staří Čechové rádi se bavili při schůzkách, 'při hodokvasech, na přástkách hádankami čili, jak tehda říkali, „pohádkami". Bývala to zábava asi oblíbená, když mravokárci touží na to, že lid má há* danky čtveračivé snad až z míry, bujné. 1) Již Hus s rozhořčením volá: „Kterakž tehdy obdržíme, co od Boha žádáme a prosíme, tak posměšně jsúce živi a mluviece oplzlosti nehodné a pohádky, jenž chylé mysl k zlému." Jinde kára obyčej „mezi dvořkami, jenž dávají sobě s pacholky oplzlé pohádky, aby pokrytě sebe popúzeli." V týž rozum horlí proti zábavě této Milic. Později ve století XVII. a XVIII. umlkají káravé hlasy o hádankách, ba dočítáme se v knihách tehdejších, že baviti se hádankami je kratochvíle utěšená a chvalitebná. Upravovatel Potvorného draka apokaliptického chválí: „Býval obyčej za starodávna, že při panketích k přetržení opilství subtilné, utěšené, vtipné pohádky společně na se vydávali. Podnes místy se tak děje."


1) Srv. Zíbrt „Staročeské výroční obyčeje", v Praze, 1889, 224.

Předchozí   Následující