Děti strašívají v okolí železnobrodském „koňskou nohou". Jest to zvíře asi jako kočka veliké, jež má jednu nohu asi téže velikosti a podoby jakou má noha koně. Dovádějí-li děti v nepřítomnosti domácích, otevře se za šramotu velikého strop, otvorem pak sestoupí koňská noha do sednice a řádí v ní tak dlouho, dokud nepřijdou domácí. Po jejich příchodu opět zmizí otvorem ve stropě, který se tiše za ní zavře. Neposlušné děti sbírá do pytle a zanáší na skleněný kopec do Krkonoš „horský dědek" s dlouhými bílými vousy. V této bytosti nejspíše se tají Krakonoš.

Ve stodolách zdržuje se „stodol nik", muž, který má kosti železné, maso lidské, celý pak jest oděn v železnou zbroj. Chrání doly a sýpky, někdy však bývá velmi popudlivý; jsa popuzen, mstí se velmi krutě. — Jeden čeledín, jda večer kolem stodoly, jež stála na konci vesnice, si popěvoval: „Stodolníčku, ty mužíčku železnej! Pojď sem ke mně a zjev se mně! Hej, hej, hej!" Stodolník se však popěvkem tím popudil, vyběhl ze stodoly, pustil se do čeledína a zardousil jej. Ráno našli čeledína za stodolou mrtvého a v obličeji zčernalého.

Za soumraku okolo lesa v podobě velkého černého psa běhá „lesní muž", který by se vlastně skalní muž měl jmenovati. Jestiť ve skále stále zavřen, jen na večer vychází. Tomu, kdo na sv. Petra a Pavla v pravé poledne zaťuká třikrát na skálu, otevře; otvorem ve skále jest viděti, kterak se svou ženou oběduje ve velké sluji. Požívá prostou stravu a — což zajisté podivno — žádného bohatství nemá.

Nejčastěji, zvláště v advente, straší bludičky, světýlka, v okolí železnobrodském též cvendy zvané. Jsou to duše dítek, jež zemřely přede křtem a jsou odsouzeny blouditi a hledati svatého křtu. Proto na venkově křtí dítky novorozené nejdéle do tří dnů po narození Nebezpečny jsou bludičky tím, že brzo tu, brzo onde se objevujíce na večer zavádějí lidi do polí nebo do bařin, načež zmizejí. Truhlář jeden, jenž nesl do Olešnice necky, šel přes louku, na které se právě před ním objevily bludičky. Chtěl se jim vyhnouti, dal se stezkou v jinou stranu, ale světýlka pořade kolem něho. Tu, chtě se jich konečně zbaviti, lehl si na zem a poklopil na sebe necky. Málo si však pomohl! Bludičky vskočily na necky, prováděly na nich své reje a dupaly při tom až hrůza; za dlouhou chvíli teprve ustaly a odhopkovaly. Truhlář zvedl se s hrůzou a dívá se, kam se cvendy poděly. Ty už byly daleko v polích. Tu se vzpamatoval a pustil se do vesnice, kam necky nesl. Bludičky však znova se objevily před ním. I vrátil se zpátky domů. — Nebožtík truhlář — vyprávěla mi babička — šel k večerou do Bolechovic. Kdes na křížové cestě chytily ho světýlka a dovedly až do Loužnice, kde se octnul na splavu, s něhož sklouzl do vody. Tu se teprv vzpamatoval a celý mokrý, celý udýchaný přišel k nám do mlejna asi ve tři hodiny z rána. — Z Bratříkova šel čeledín do Loužnice. Na cestě objevily se před ním