(osúcha) na zemi. Gazdzina ho žala a svoje zanešvarené dzieťa s ním očistila Na to nebeský Bóh tak sa nahněval, že šecko obilie scel zkynožit (zničiti). Už scel zdrhnut šecko zrno z klasu- Ale Panna Márija zavčas chycila s hora klas a uprosila Pána Boha, aby nechal „aspoň pre psa a pre kočku".3)

Prečo má kóň na nohách flaky a kedy začali ludé fajčit? Raz oral jeden gazda a velice ho koně odbiehali. Kristus Pán choďa s andelom po světe, vidzel to a bolo mu selláka lúto. Tak sa radzil s andelom, čo by tým koňom spravili, aby pomaliej chodzily. Uradzili sa, aby sa koňom nařezaly žily. Preto po dnes každý kóň flaky" na kolenách má. No koně chodzily zas pomaly a sellák jich preto velice bil. Zas sa radzil anděl Pána Krista, jak by to spravili, aby sellák ty koně tak velice nehonil. Kristus Pán mu poradzil, aby urobil fajku, napchal do néj tabáku a naučil selláka fajčit. A scllá-kovi tak fajčenie chutnalo, že si na každých úvraťách znova zapaloval a. za ten čas koně si ždy oddechli. Od tých čias ludé fajčá.

Po večeři, když se stmívalo, počínala naše beseda. Scházeli se sousedé, kteří přišli „pobejt", o žních sešli se ženci a žnečky „na podsení", usedli na „lajce" a začali „poudať" ; nejdříve o tom, kde kdo za dne pracoval, jaké bude počasí, kolik na kterém poli se sklidí mandelů a pod. Konečně došlo na rozmanité „poudačky", na duchy a strašidla, jichž dříve — dle vypravování povídkářů — bylo všude plno.

Vyprávěli na př. dětem, které se chtěly vydati poprvé na pouť do Hejnic (Heindorf) nebo na horu Tábor (u Lomnice blíže Jičína), i tam straší, chtíce je tím od pouti odvrátiti. Na cestě k těmto poutním místům na „Honsparku" (Johanuesberg) stojí prý vysoký smrk. Pod ním sedí stará bába divé tváře, uhrančivých očí, která drzí v rukou dřevěné nůžky. Ty půjčí každému, kdo koná první pouť, aby ostříhal jimi konce větví zmíněného smrku. Kdo to nevykoná, tomu udělá na očích vlčí mhu, takže nevidí na další cestu.