bud aby do důlků těch vtlačovali tuk, jehož pak jako o posvátný předmět „dotýkaného" užívali za mast na rány.

Známo, že lid dotýkaným věcem o předměty posvátné, jako jsou: reliquie, obrazy zázračné a nářadí bohoslužebné, přikládá značnou moc ochrannou proti nemocem a jiným svízelům, ano i léčivou moc nádobám bohoslužebným a náčiní oltářnímu vůbec připisuje.

Zjevná znamení náboženství vůbec, zvláště však náčiní bohoslužebné k obřadům užívané pokládá lid za čaromocné a posvátnými jsou i zdi chrámové denní bohoslužbou za dlouhé věky posvěcené.

Jak lid slovenský všelikých zjevů přírodních, zvláště u rostlin si všímá a také svým starým — pověrečným — způsobem vysvětliti si umí, pověděl nám již J. L. Holuby v znamenité své práci: „Magické rastliny".1) Zapjal jsem si také některé toho doklady v Mor. Lieskovém a podávám zkazky ty v tamějším nářečí věrně tak, jak mně byly vykládány.

Prečo má vrbina listy kropenaté? Vrbina (Polygonům lapatifolium) malá do smrči Krista Pána listy čisté, zelené. Až keď Kristus Pán na kříži visel, spally niektoré kvapky krvi s těla Jeho na vrbinu a vrbina nám od tých ěias umucenie Krista Pána připomíná.

Prečo koza chvostu nemá? Ked! Bóh nebeský šecky stvořená stvoroval, čert se závisťú na to sa dzíval, že „čo já ništ nebudu mat?" Teda si ušiilal z hliny kozu s dluhým chvostom2) a hovořil jej: „Staň ve jméno moje!" Ale koza sa nehýbala. Ešče jéj dva rázy tak povedal, ale koza ništ. Anděl s neba očúval ho a povedal čertovi, že koza stane, len čo jéj povie: „Staň ve jméno Božie!" Keď ale čert tak urobil, koza pořád! sa schycila na nohy a utékala, jak len najvác mohla. A čert za ňú, až kozu za chvost chycil. No koza precca sa mu vytrhla, len chvost mu v ruce ostal. A čert precca ani kozy nemal, za to, že jéj povedal: „Staň ve jméno Božie!"

Prečo má obilie krátké klasy? Zrno bolo na zboží (obilí) od saméj země. Preto ho bola taká sila, že si ho ludé za ništ nevážili. Kaz, keď pekla jistá gazdzina chlieb, ostalo kus báleša