Zeď s důlky a rýhami.

malty vmáčkl. Při bližším prohlédnutí důlků těch však shledáme, že jsou vykrouženy do tvrdého kvádru pískovcového; konce prstů pravé ruky dospělého člověka úplně do důlků těch se hodí.

Znamení tato spatřují se od nepaměti na tomto sloupu. Od prvého stupně ke dveřím chrámovým jsou tak vysoko, co by dospělý člověk střední výšky pohodlně mohl dosáhnouti.

Lid v Chrudimi i v okolí zná důlky fy velmi dobře a vypravuje o nich, že jsou to ještě „památky ze starodávných časů" po padlých ženách. Zapomněla-li se prý buď dívka buď žena nad svou ctí, bylo jí za pokutu státi před dveřmi chrámovými1) jako kajicnici, jíž bylo snášeti pohrdání a hanlivá slova kolemjdoucích, zejména z kostela jdoucích žen. Žena takto trestaná přivázána byla provazy za ruce ku předu vztažené ke sloupu chrámové podsíňky, a tu prý takováto nešťastnice třela konce prstů pravé íuky své o tvrdý kámen až do krve, tak že po letech řada důlků oněch vznikla.

Uváděje pověst tuto beze všech poznámek, podotýkám, že jest všeobecně rozšířena.

Patrno, že podélné rýhy povstaly broušením špičatých nástrojů, okrouhlé důlky však byly vykrouženy a obojí dalo se zajisté z pověry, a to — jak Dr. Wankel ve své zprávě uvádí — buď aby lidé prášku z oněch důlků vykrouženého užívali jako léku proti neduhům,