otočil se ve vzduchu a sedí na lavici opačně. Yšichni se vystřídalír i navrhne se jiná hra, „pajzák bráti". Přinesli legátku, zabodli „pajzák" (nůž) do zadní části židle (pod lenoch). Kluk sedl Da ni, jako na koně, chytil se předních noh židle a počal ohýbati hlavu pod židli, aniž by jí zavadil o zem, vytáhl nůž ústy a drže ho mezi zuby vrátil se do své prvé polohy. Zavadí-li hlavou o zem, prohra.

Nesnadné jest „natahovat vobruč". Zarazí se na píď od země do dveří nebo prkna nůž; hoch stoupne si zády proti němur opíraje se rukama o prkno, a pomalu ohýbá tělo stoje pevně na nohou, až může ústy nůž chopiti. Nyní se opět pomalounku narovnává.

„Obruč", jak jsem doslechla, dělají i dorostlí chasníci v hostinci, jak vůbec měří vespolek sílu a cvičí prý svaly. Vymýšlí nesnadné kousky, které mnohý buď z nedovednosti nebo nedostatkem síly provésti ani nemůže. Tak vyprávěli mi mladíci, že „léz ti n a la vicu" se země z předu jest velmi obtížné a nesnadné. Lehne si chasník na zem, opře se rukama o tuto a nohama se šprlí na lavici uprostřed světnice stojící, na níž musí pak usednouti. Když spadne, musí platiti.

Také legátku zdvihat vyžaduje silné svaly. Chasník chytne legátku za lenoch a nataženýma rukama ji pozdvihna dá ji k ústům, jak by ji políbiti chtěl, a opět nataženýma rukama židli postaví. Až krev teče mnohému hochu z palce a ukazováku, když zdvihá ve dvou těch prstech za jednu nohu židli do výše. Jen málo kterému se podaří třemi prsty vyzvednouti čtvrtku piva se země a postaviti ji rázem na stůl. Stane-li se tak někdy, bývá jásotu a někdy i závisti dost. Některý mrštný chasník rychle a lehce přeskočí legátku nebo i ve skoku sedne na ni, chytna se za lenoch. Velmi obtížné a těžké jest prý vylézti se země na ležatý soudek a naň si sednouti, tak jak pravila jsem výše o lezení na lavici.

Nemnoho jest siláků mezi chasníky, kteří podávají si přes hlavy plnou čtvrtku piva, jsouce zády do sebe opřeni. Jeden druhému ji podává, sklání až k zemi a zvedá nad hlavu. Někdy uvážou chas-níka za nohy k háku ve stropě hlavou dolů, zaboduou nůž do země a on musí po rukách doraziti k noži, vzíti ho ústy a couvati zase nazpět.

Pořádnější hoši, kteří neholdují ani záhubné často hře v karty, ani nemilují těžký puch ve světnici hostinské, ani netouží příliš po opojném moku piva, vína nebo kořalky, ti za letní doby, po službách-Božích ve svátek vyjdou si na „véhon", cvičí svalstvo, jak to činívali za let klukovských, vyzývají se vzájemně „za pas" nebo „do křížku", skáčou přes příkop nebo rahna a nepovrhnou i hrou v pobodku — pučku — potku a nejraději u nás hrají „na cél" (viz Bartoš „Naše děti" str. 196.). Také na dudka či štálika (viz Bartoš „Naše děti" čamprlu, blechu str. 201.) si hraje nejen drobotina ale i dorostlá chasa obojího pohlaví. Zvláštního obdivu požívá mladík, který jest silný, nejdále skáče (2,5, 3 i 4 metry) a jest obratný. Obyčejně měří