Předchozí 0026 Následující
str. 25

Pružnosti nabývá tělo malým a velkým „šrófkem". K se při prvém na patě do kolečka velmi rychle otočí, při druhém, aniž by nohama hnul, při vyskočení ve vzduchu se otočí kolem sebe.

Nejlépe se mi líbilo, když kluci prováděli či „lámali kolesa". Nedovede to každý; ale některý dovedl napodobit pohyb kola tak pěkně, svižně, elasticky, že se zdá, jakoby se země ani nedotýkal. Vyzvedne obě ruce, opíše bokem malý oblouk, a již dopadnouti musí jedna ruka na zem, hned druhá, tělo se hbitě otočí, dopadne jedna pak druhá noha, což se opakuje a kluk letí jako velocipéd pořád bokem v před.2)

Jest to tělocvik velmi prospěšný tělu, než však se tomu naučí a uvykne, velmi obtížný. Znám kluky, kteří „kolesa" lámati dovedou několik metrů daleko, aniž by si tím uškodili, ano i celou dědinu dovede kluk „kolesama" přeměřiti a jiný čtvrt hodiny cesty i více lámal kolesa svižně a rychle.

Také „sucho vrbo" stavět není snadno, a jen častým cvikem dovedou to kluci. Musí rukama se opříti o zem, postaviti se na hlavu a nohy zpřímiti do výše. Na trávníku postaví-li kluk vrbu, jest často tak vycvičen, že si založí ruce a stojí na hlavě jako svíce. Tím zajisté sílí svaly krční a kříž. Směšná jest podívaná na „staro vrbu". Kluk lehna si na záda zdvihá pomalounku nohy přímo do výše, podepíraje kyčle rukama, až ohne tělo tak, že leží celá tíže jebo na týle. Po chvilce volá, velmi úsečně nohama sekaje, že „seká staro vrbo". Cvik to výtečný pro svalstvo noh a zvláště kloubů.

Po rukách chodit jest velmi nesnadné a dovedou to pouze svižnější kluci. Nohy natáhnou do výše a po rukách jdou po zemi. Eádi dělají velkého skukana, což daří se jen hochům větším. Několik klukův ohne se, stoupnou krok za sebou a podepřou se rukama o kolena. Hoch „skukan" rozběhne se a dotkna se lehounce rukama zad kamaráda přeskočí prvého, druhého, třetího atd. Pak skáče druhý přes třetího, čtvrtého atd., zase třetí přes čtvrtého atd.

Malý skukan jest snadnější. Kluci skrčí se k zemi a ohnou se; ten, kdo přeskakuje, musí rovnýma nohama svého soudruha přeskočit, tak druhého, třetího a celé kolo. Přeskočený pak přeskakuje dále, tak že se všichni vystřídají a velmi směšný obrázek skytají.

Největší radost a smích vyvolává obyčejně napodobování žab. Kluci čapnou k zemi a s pekelným křehotem: „kuňk, kuňk, kuňk" skáčou za sebou v kole až do únavy.

Na „skákala" hrají si jen větší kluci. Jeden postaví se k vrbě nebo ke zdi, svěsí ruce rovno ke kolenům. Druhý chytne ho za ruce a opře se hlavou do jeho těla. Třetí chopí se boků svého soudruha, opře se hlavou do něho, snad i čtvrtý atd., jak který chce, a skákal jedním rázem musí skočiti na záda prvého hocha, po něm


2) Viz Bartoš .Naše děti" „Kolesa lámat" str. 193.

Předchozí   Následující