zjednaným lidem sedíce u stolu čerpají jídla z jediné společné mísy uprostřed stolu.

U starých stolů spočívala deska stolní obyčejně na dvou párech skříženýcli trnožů, často ozdobně zařezávaných, jež byly pro větší stálost v místech, kde se křížily, spojeny příčným dřevem, utahovaným na obou koncích dřevěnými klíny. Dole objímalo nohy podstolí, rám z úzkých silnějších prkének, jenž brání, aby se tak snadno nohy „ne-rozviklaly". Jedinec takového tvaru, jenž nepřízeň doby přečkal v Postřekově, znázorněn jest na věrném obrázku páně Velcově č. 3. Stůl tento má desku 72 cm širokou, 92 cm dlouhou a jest 74 cm vysoký. Sem tam se ještě najde takový stůl, ale je už bílou vranou po celém Chodsku. V nové době ustoupily trnože docela obyčejným čtyřem nohám, ale podstolí 2) zůstalo. Nikdy nescházel u stolu „stolík" (zásuvka), ale u stolíku vždy scházel zámek, ač se dávaly do stolíku různé cenné drobotiny, druhdy i peníze.

V rohu za stolem stávala ve mnohých statcích na lajci velmi úhledná halmárka na písma, také rychtářská jmenovaná. Pěkný a zachovalý vzor zachycený panem Velcem zachoval se na dvoře v Újezdě. Halmárka tato jest 115 cm vysoká, základna jest pětiúhelník, jehož strana přední jest 46 cm široká, strany přilehlé jsou shodné, 13 cm široké, zadní, též shodné, 38 cm široké. Dvířka jsou 72 cm vysoká, 30 cm široká. Nahoře jest halmárka vroubena úhlednou řimsou, nad římsou průčelní sedí štítek podoby rovnoramenného trojúhelníku. Dvířka jsou opatřena zámkem! Z toho lze souditi, že se staří o písma bávali více než o peníze!

Uvnitř jest balmárka napříč rozdělena na tři stejné přihrádky, nad nimi nahoře jest maličká čtvrtá, na níž prý mělo stálé místo psací náčiní. Na jedné z přihrádek visí malý stolíček. Mladí Chodové vystěhovali halmárky tyto ze svých sencí do poslední.

Vážný význam stolu zvyšovalo bohaté vyzdobení stěn nade stolem obrazy. Do nedávná mívali na Chodsku, jak na statku, tak v chalupách obrazy vesmě3 na skle malované, jen tu a tam objevil se nějaký dědičný papírový neb i na plátně. V přítomné době jest už obrázků na skle tuze málo. Mezi nimi nejoblíbenější bývaly obrazy Pána Ježíše, Panny Marie, Nejsv. Trojice, Večeře Páně, Sv. Vácslava a patronů členů rodiny.

Zavěšujíce obrazy přibíjeli Chodové na stěnu lištu, na níž obrazy s dolejšky rámů stavěli těsně jeden vedle druhého, hořejšky pak poněkud nachýlené přivazovali teprve ke hřebům ve stěně u samého stropu. Sahaly pak obrázky asi do polovice nebo něco málo přes polovici obou stěn; dále obrázků nebývalo, leda někde nad postelí nějaký osamělý.