V koutku za stolem visíval vždy dřevěný krucifix s hořejškem též skloněným. Kde neměli halmárku, je krucifix větší, nad halmárkou mohl býti ovšem jen poněkud menší. Za kříž zastrkují o květnou neděli ratolest jívovou („kočičkovou"), o Božím Těle přidávají k ní ratolest jívovou nebo březovou z máji oltářních. Na prodlouženém dřevě kříže bývala upevněna soška Rodičky Boží. Kromě této sošky mívají a mívali už dávno 3) v senci chodské sošku Panny Marie nebo řidčeji některého svatého, obyčejně pod skleněnou bání nebo v zasklené skřínce. Soška tato byla nádherně a pestře oděna a korálky i penízky bohatě vyzdobena. I tato soška bývala vždy někde blízko stolu a visela na př. na stěně poněkud pod obrazy. V senci obkreslené v Újezdě (obr. 3.) mají takovou sošku jednoduchou na poličce nad oknem.

Vedle hlavního krucifixu nad stolem mívali v některých starých světnicích malý křížek asi 3 dm vysoký s obrazem Ukřižovaného, z téhož dřeva řezaným. Delší dřevo kříže jest vzadu vyhlodáno a v něm vložena po celé délce jednoduchá zásuvka, která kryje dutinu, do níž prý ukládali staří relikvie, po případě proužky papírové s různými biblickými průpovědmi o spáse. Na zásuvce jsou vyřezány některé známky umučení Páně (řebřík, kohout, třtina s houbou, kopí atd.) Křížek tento byl starým asi tím, čím se stala později tak zvaná „Boží požehnání". Býval prý obyčejně zavěšen nade dveřmi.

Cas od času věšívají v některých sencích nad stůl též známou holubičku z „vejfuku" či „pouku" vaječného s papírovými var-hánkovými křídly a ocasem, obyčejně pestře malovanou.

Pokud se týče sedání u stolu, šetří a šetřívalo se v chodské senci jistého řádu. S jedné strany, a to tváří ke krucifixu, sedá hospodář. Hospodář sedí na židli, jež bývá v staré senci jediná; teprve nově objevují se židle 2—3. Stará židle bývala obyčejně těžká, tvrdá, s nohami přímo rozkročenými, s křídlem prkenným a souměrně vyřezávaným, tak jako viděti na obrázku.

Přichází-li host, ustupuje hospodář a podává židli hosti.

S druhé strany stolu, v úhlu, stojí stolice. Takto jest něco přes metr dlouhá, obyčejně z javorového prkna dělaná, bez lenochu i beze všech ozdob. Nohy jsou jako na židli hůlkovité — tím právě se liší od lajce. S ostatních stran protějších dosahují za stůl lajce, které se táhnou podél obou stěn přes celou senci. Lajce nemají hůlkových noh, nýbrž jsou podepřeny prkennými, obyčejně ozdobně zařezávanými „podnožkami".

Pod lajcí, která se táhne směrem ke dveřím, bývá v čas studeného jara nasazována rannější „lichva", zejména husy. Nějaký díl prostoru pod touto lajcí bývá prkny zapěněn a v prknech těch pro-