Skotácké halekání na Náchodsku.

Stádo poněkud větší, krávy, „lysky, červy, švejdy, srny, štrýmy", jalůvčata, pase se volně. Jen chalupník, jenž má pouze jednu krávu, pase ji na provaze uvázanou, často ji však jeho synek přižene do většího, selského stáda. To hlídá huď synek sedlákův nebo zvláštní „skoták", chudý chlapec, jenž jest nejnižší v selské službě. Vyhání stádo od jara do pozdního podzimu každý den ráno časně a pase je do deváté, desáté dopoledne, odpoledne pak od čtvrté do pozdního soumraku. Pasák je chudě oblečen, bos anebo vškrpálech; pro chlad mívá pytel, jejž za deště dává přes hlavu a přes ramena. Kravský roh, na který troubívá, visí mu na provázku přes plece. Zakládá si na biči, na násadce, na silném práskání i troubení. V tom skotáci závodívají. Bič má bud pěkně pletený nebo kožený, šňůrky k němu si obyčejně plete sám. Skotáci jsou družní, často na zlost hospodářů. Slízají se vespolek a s kozáky, chlapci to, kteří pasou kozy chalup-níkův a podruhův, krátí si chvíli všelijak: zpíváním, topením ohňů, vybíráním čmeláků, vyžehováním vosích hnízd, zápasy a pod.

První závodění je hned na jaře, kdy se dobytek poprvé vyhání na pastvu. To bývá o svatodušní neděli. Každý skoták se snaží, aby co nejdříve byl na poli, proto mnohý vyžene dobytek, jenž má červené stužky nebo ostřižky na ocasech, třeba hned po půlnoci.

Kdo přižene první, je králem, kdo poslední, je h.....arem.

Také to o něm zpěvávým pokřikováním hlasno po polích ohlašují!

Jsou-li skotáci daleko od sebe, „halekají" na sebe:

A Honza odpovídá: