svěšené, jako při smutcích se nosívá, aby se jich lidé šetřiti mohli." Zvláště vdovy bývaly povinny šatem svým zármutek dávati na jevo. Chválí tou příčinou Jan Kherner Plzeňský r. 1595 8) naše vdovy rytířské a panské, že „velmi poctivý oděv smutkový nesou a to netoliko za některý týden, anebo za rok, jak některé vejskočné vdovy činí, ale až do skonání života svého." Poctivé roucho vdoví bylo podle obrázku Paprockého r. 1558 husté hlavy zavití a dlouhý tmavý plášť do země.

Ba i když vdova proměniti chtějíc stav svůj k novému manželskému snětí před oltář vstupovala, i tu jakožto nevěsta měla na svém šatě dáti poznati, že do té chvíle vdovila. Vímeť o paní Dorotě, vdově, když si brala r. 1570 Matiaše Orniusa z Paumberka, jenž jí potom nový stav hojným bitím oslazoval, že v kostele u sv. Jiljí v Praze „stála v svém kuním kožiše černým damaškem pošitém, v páse stříbrném pozlaceném a byla připravena, jako na vdovu náleží." 9)

O „šatě umrlčím" podávají archivní zápisy toto svědectví.

Kněz kladen býval do rakve v sukni své nebo v ornáte. V knize kostelníků sv. Mikuláše na Starém městě zapsáno r. 1553 o jednom ornáte aksamitovém hladkém, že „v něm pochován dobré paměti pan mistr Jan Kolínský, farář zdejší" ; o jiném damaškovém hřebíčkovém ornáte stojí psáno, že v něm pochován farář kojetický Mikuláš.10) Urození lidé oblékáni byli leckdy v ten šat, v němž chodívali, tedy tak jako po ten čas vidíme na tabulích náhrobních. Nápodobně i malý městský člověk byl do hrobu oděn. I roušky dávány paním do hrobu.11)

To by tedy nebyly umrlčí šaty zvláštní. Ale přemnohý člověk uchystal si dávno před svou smrtí zvláštní šat do hrobu, a tím byl „čechel k smrti". Tedy rubáš jakýs košilový. Na př. Ondřej Husar připraviv si čechel k smrti poručil, aby mu jej švadlí okolo hrdla dvakrát prošila.12)

Druhý šat k smrti byla „hazuka". Ta byla po předu otevřena. Čteme v knize mělnické r. 1582, že pan Posádovej dal dělati Lidušce „sukni bílou, barchanovou k smrti, jinak hazuku." 13) V Berouně jsme roku 1567 našli harasovou hazuku černou k smrti v garderobě živoucího člověka už napřed uchystanou. 14) V Praze koupili jakémus mládenci Damianovi r. 1580 deset loket harasu, aby mu krejčí udělal k smrti hazuku a punčochy. 15)