dívali se na slavnost koláčovou z Rohatce. Poslední neděli zavítali na výstavku občané z Velké. Přinesli s sebou kus svého života a ukázali nám joj celý, neporušený a čistý. Slovácká hudba smyčcová, hudebníci prostí zahráli zde složité akkordy, lahodné a měkké, zazpívali si k tomu a zatančili starobylý tanec slovácký „dunaj". Výkonům těmto přítomni byli prof. Leoš Janáček, pí. Ba-kešová z Ořechová, pí. Havelková a slečna Wanklova z Olomouce. Hlavní zásluha o vypravení hudby i tanců náleží p. Zemanovi. Ještě o jedné věci zmíniti se musíme. Měla-li „česká chalupa" v Praze českého dudáka, měla výstavka hodonská svého gajdoŠe. Radost byla na něj pohledět, když mačkal dudy s pěknou jehněčí plstí, zpíval a při tom tancoval. Jiný by to nedovedl. Ale gajdoš — a k tomu gajdoš z dobrého poctivého rodu gajdošského, dovede to beze všeho a ještě si zavýskue!

V posledních dnech výstavkových zažili jsmo ještě několik šťastných chvil. V předvečer zavření výstavky navštívil Hodonín známý badatel o starých dějinách slovanských dp. Franko Sasinek, vraceje se po lOletém pobytu v Praze na milé své Slovensko. V úterý rozloučili jsme se s výstavkou; loučili jsme se s ní jako s bytostí drahou, kterou jsme si zamilovali, po které se nám bude stýskati. Měla veliký význam: zde na půdě slovácké sešli se nejlepší mužové ze zemí koruny české, sešli se čerpat útěchu a posilu k dobám příštím. Připil-li Ďuro Cajda redaktor „Cernokněžníka" při zahájení výstavky „vatře, kterou Ho-doňané zapálili dnešního dne Hodonsku na osvícení" — osvědčila se slova jeho pravdou. Výstava hodonská byla vatrou, z níž plamen jasný sálá až k Tatrám strmým a i pod ně, její hřejné teplo rozprostře se po Slovácku i Slovensku. Výstava tato bude požehnáním kraji slováckému.

Tím ukončujeme referát o výstavkách národopisných a slavnostech na Moravě; není úplný — ale v přehledu podává obraz celého ruchu národopisného, jehož vlny zasáhly Moravu. Zdá se nám, že ve znamení výstavek Morava zvítězí, probere se a vstane k činům.

* Národopisná výstavka ve „Slavii". Po rozličných výstavkách venkovských odhodlal se akademický výbor národopisný se starostou MITC. Fr. H a m z o u v čele vyložiti ukázky ze studentského oddělení, chystaného pro budoucí výstavu, a aby láska k činnosti národopisné i v širších kruzích hlavně obecenstva pražského se ujala, spojil je- s malou výstavkou lidopisnou. Nemíníme se na místě tomto zmiňovati o oddělení studentském, v němž kromě upomínek na r. 1814, 1848 aj , byla znázorněna diagramy činnost střediska cesíco-slovanského studentstva „Slavie" a krajinských spolků „Radbuzy, Ripa, Krakonoše" a jiné^práce našeho studenstva (literární prvotiy), poněvadž se to vymyká, z programu C. Lidu, a povšimneme si raději nashromážděné látky národopisné v jednotlivých odděleních. Prostranná síň vyplněna jest spoustou národních vy-šívek. koutnic, plen, šátků, zástěrek, vínků, hojnou sbírkou čepců. Po stěnách rozvěšeny jsou špenzry, kroje z Chodska, z Benošovska a j. Rádi shledáváme se s pěkně pracovaným modelem statku z Kněžmostu, jejž vystavuje paa učitel J. Liška. Jiný ráz má model venkovského stavení vystavený Ústřední Maticí školskou. Uprostřed síně prohlížíme si obrázky nábytku lidového z Polabí, jež zapůjčil výstavce p. V. Smutný. Některé obrazy známy jsou čtenářům tohoto časopisu. (Srv. O, L. II) Originály nábytku venkovského jsou zastoupeny dvěma vykládanými truhlami u nichž stojí kolovrátek a almárka na nádobí. Pěkně malované talíře, džbány, mísy a j. druží se k lidovému umění českému, v síni této zastoupenému. Kromě hojných krojů, zvláště hanáckého, pozorujeme tu uměle vyšité ouvodnioe, lajdíky, fěrtochy, kordulky atd. Po prohlídce starých kapesních hodin, škapulířů, růženců, hanáckého práva z Klopotovic, ferulí a obrazů, znázorňujících nám lidový kroj z okolí Benešovska, obrátíme svou pozornost k velmi cenné sbírce kraslic, jež po delší dobu sbírá pan J. Soukup k studii o pozoruhodném tomto předmětu. Jdeme do oddělení posledního, které jest věnováno praehistorii. Vystavuje tu kromě jiných pilný sbe-