str. 720
Pči četbě často namane se bezděčné přirovnávání výzkumů Krekových s pěknými studiemi o svatebních obyčejích od Volkova. (Srv. č. Lid II. 632.)
Zbt.
??????? H. 0. ??????????? ??????????? ????????!?, I., ????, 1893. Neúnavně činný badatel ruský zaslal nám opět novou, důkladnou práci o maioruské etnografii. Pod tímto názvem otiskuje podrobné stati o Potebnjovi,
0 Ivanovovi, Manžurovi, Novickém, Evarnickém, Andrej evskéru a o našem krajanu Fr. Ěehořovi. U každého vyjmenoval Sumcov nejdříve všecky práce, samostatné i studie roztroušené, pokud se týkají ethno-grafie maioruské. Podává stručně, ale úplně jejich obsah, jejich stanovisko. Srovnává pak studie ty s podobnými ruskými, jinoslovanskými i cizími pracemi
1 oceňuje jejich význam pro studium folkloristické. Novou knihu vítáme jako znamenitý příspěvek ku poznání ruských studii ethnografickýcb. Z obsahu tu udaných i z dodatku připojených od Sumcova, neobyčejně sečtělého po odborné literatuře, mnoho čtoucí těží pro studium lidovědntí bud1 již směru jakéhokoliv (pohádky, písně, obyčeje, pověry a pod.). Netajíme se také na konec radostí, že patří Sumcov na Rusi mezi ty badatele, kteří si naší české literatury všímají pilně, a soustavně. Nasvědčuje tomu nejen úplná znalost všech prací o Rusínech našeho Fr. Řehoře, jemuž zvláštní stať je tu věnována, než i znalost všech nejnovějších českých studií bájeslovýeh a lidovědných. Tím získává si Sumcov u nás zasloužených sympathií. Zbt.
Bellorini E. Canti popolari amorosi, Bergamo, 1893. V 6. čísle 0. L. (II, str. 644.) zmÍDili jsme se o chystaném vydáni milostných písní lidových na Sardinii. Prof. Bellorini zaslal redakci č. L'du 67. exemplář ze 200 číslovaných výtisku se žádostí, aby Č. Lid upozornil na sbírku tuto. V úvodu pěkně autor vykládá o Jásce v lidovém podání, dovolávaje se příslušných písní ve sbírce. Zmiňuj« se tu také o milostných kouzlech, o přičarování lásky a pod. Tím nabývá kniha důležitosti pro studium srovnávací. Adressa; Prof. E. Bellorini, R. Istituto Tecnico, Oagliari (Itálie). Zbt.
Müller W. Beiträge zur Volkskunde der Deutschen in Mähren.
Wien, Olmütz, 1893. Spisovatel roztřídil si látku v stati: Pohádky a povésti, dialekty, obyčeje, kroje, zpěvy a přísloví. Seznamuje čtoucího s podáním lidu německého na Moravě. V úvodě sice vyznává, že podáuí lidu českého mělo vliv při vývoji podání německého, ale nesnažil se srovnávací methodou obšírněji o tom vykládati a pud čarou dovolávati se studií Bartošových, Kuldo-vých, Václavkových, Klvaňových, Herbenových a j. Bývala by to vděčná práce. Kde se pokouší objasniti vliv německého lidu na české podání, vydává se na směle a fantasticky vybájené dohady. Který pak vážný historik by chtěl podepsati tvrzení Müllerovo, že české jméno báje?lovné bytosti Paruchta (Šparachts) svědčí o tom, kterak již před kolouisací německou na Moravě německé pověsti zdomácněly mezi lidem, který již teh Zbt.
Harou A. La Folklore de Godarville (Hainaut), Anvers, 1893. Spisovatel, na jehož studie folkloristické již jsme upozornili (Ď. Lid II. str. 423), zaslal nám novou, důkladnou monografii lidovědnou o osadě Godarville. Látku pilně sebranou roztřídil: Podání o slunci, měsíci, hvězdách a povětrnosti. Tři říše přírodní. Lidové léčitelství Kouzla a čáry. Výroční slavnosti a obyčeje. Slavnosti rodinné a rozmanité. Posměšky. Způsob života. Zjevy báječné. Po-
|
|
