str. 719
uzdraví; dále o můrách, o smrti, o strašidlech (v kovárně, ale nic zlého nedělalo nikomul, o čarodějnicích (začarování dobytka a p.), ćert, který byl chorého posedl, chycen do láhve (str. 238, č. 5); o pokladech — rukou nebožtíkovou (téhož, kterýž peníze byl zahrabal) vykopán poklad (viz na př. Sagen und Märchen der transsilv. Zigeuner str. 9S, Č. 40), o hadech a jich chytání, po případě vypuzeuí pomocí píšťalky; o zakletých zámcích, o kamenech (ne-věsta zkamenělá). Poslední pohádka jest zajímavý variaut známé ze středověku již novelky o chlapci vychovaném daleko od světa i ženských, který, když poprvé spatřil ženské, nevěděl, co to je, ale ač mu zhaněny (jsou to husy), přece bez nich více žíti nechtěl (v. Dunlop-Liebrecht str. 230 aj.) Dr. J. Polívka.
Fr. Krček, Pisanki v Galicyi. Zestawienie materiału, zebranego w r. 1892, we Lwowie, .1893. Spisovatel vyzval veřejně obecenstvo polské, aby mu posílali jednak kraslice, jednak zprávy o obyčejích, hrácb, pověrách s kraslicemi na vtlikonoce, slibuje vydati studii o kraslicích v Haliči. Slovu svému dostál již tím, že skládá účty veřejnosti v nevelikém, ale zajímavém spisku o zásilkách, poslaných» v roce 1892. Vyjmenoval, kdo a odkud mu co poslal, a těží ze zásilek při popisu, jak lid kraslice maluje, jaké má při tom obyčeje. Zajímavé jsou na str. 9. lidové názvy polské. Přesné bývá rozlišováno, jak je vejce barveno, zda jednou barvou, nebo má-li vzorce a pod. (kreski, piski, sływki, haloczka, kroszanka). Pro srovnání s názvoslovím ornamentiky československé na kraslicích důležité je sestavení polských jme'n vzorců na kraslicích (str. 10—11). Barvivo, jehož polský lid užívá, zasluhuje povšimnutí (str. 12) rovněž pro srovnání s barvivem lidu českého. Pustup práce podobá se celkem barvení kraslic na Moravě. Spisek je zakončen sbírkou lidového podání. Na konec autor prosí za další příspěvky, hodlaje pokračovati ve
své práci. Zbt.
Majewski Er. Wąż w mowie i pojęciach ludu przeważnie polskiego. Warszawa, 1893 (Odbitka z „Wisły")! — Roślina i wyraz chmiel, ich pochodzenie i przedhistoryczne znacztnie. Warszawa, 1893. E. Majewski, autor studie folkloristické „Bocian (čáp) v mowie i pojęciach ludu naszego" a „Słowniku nazwisk zool. i bot. polskich" sestavil v stud'i o hadovi v lidovém podání polském bohatou snůšku obyčejův, obřadů, pověr, věšteb, pověstí, písní, přišlo»í a pod., v nichž má had význam nějaký. Material snesl autor pilně z rozmanitých zdrojův a sestavil v přehledné celky. Kniha se čte příjemně i poučuje dobře o věci. Stránka po stránce budí přirovnávání s podáním lidu českého o hadovi, kteréž je s polským skoro totožné. V studii o chrněli snaží se autor dokázati, že chmel slovanský jp, původně název nápoje obřadového, jenž měl vážný ^ýznam v náboženském kultu téhož asi názvu, podobného indickému kuitu somy, staroperského haooiy a pod., že do střední Evropy dostal se chmel od Slovanů okolo \ II. nebo VIII. věku po Kristu. Studie dotýká se lidového podání slovanského o chmeli a zasluhuje pozornosti pro nové dohady, které neúnavný autor sestrojuje na podstati bádání lingnisticko-mythologického. Zbt.
Krek Gr. Zur Geschichte russischer Hochzeitsgebräuche. Graz, 1893. Známý slavista, pref. Ř. Krek podává v zajímavé studii výsledky svého bádání o svatebních obřadech staroruskýcb. Snaží se vyložiti známou zprávu v Nestorové kronice o únosu děvic, o odevzdávání věna jednak na základě srovnávacího materiálu zvykoslovného, jednak na základě jazykozpytných výkladův. Studie^vyniká osvědčenou již svědomitostí, jaká se jeví ve všech pracích Krekových, a osvětluje poučně jednotlivá stadia při vývoji svatebních obyčejů ruských.
|
|
