života strávil v Průších a v Polště, posléze pak jako biskup Jednoty sídlo své měl v Přerově, tak že rozdíly nářečí těch velmi si smísil a popletl, že v jeho spisech vyskytovala se rčení polská i mazovská, ovšem pak moravská (Blahosl. Gramm. 288 sld.). Ani o jeho příslovích tedy nelze říci, že by byla česká nebo zase jen moravská, nýbrž zajisté z obou těchto zemí. A sbírku jeho pak opravoval a doplňoval přítel jeho Br. Jan Blahoslav, Moravan z Přerova, který zajisté ku počtu přísloví moravských především přispěl. Ve sbírce jejich (otišť. o sobě v ČČM. 1829, IV., str. 34—73, s doplňky v Blahosl. Gramm, str. 295—298) také sledů dialektických nebo kmenových shledáváme pramálo.

První soustavnou sbírku přísloví pořídil u nás pro potřeby didaktické Jan Am. Komenský s názvem „Moudrost starých předkův za zrcadlo vystavená potomkům", kdež ovšem zvláštností dialektických postřehujem e rovněž málo, spíše tu onde některé přísloví polské (nebo slezské z doby pobytu Komenského ve Fulneku) bychom tu rozpoznali dle slov polských.

První, kdo tiskem vydal zvláštní sbírku přísloví moravsko-slo-venských, byl Fr. Trnka. Kar. jsa r. 1804 v Humpolci, byl učitelem češtiny v Brně, r. 1831 pak stal se úředníkem universitní knihovny Olomoucké, kteréhožto roku také vydal onu sbírku přísloví.

Trnka náležel mezi muže, kteří po příkladě Kollárově nespokojeni jsouce s přítomným jazykem spisovným dle své domněnky a hlavně pomocí dialektů východních mínili jej učiniti určitějším a libozvučnějším. Proto zkoumali podrobně nářečí moravská a slovenská, vybírali pak odtud, co se jim zdálo zvláště přispívati ke zdokonalení spisovné češtiny, a to hned i přijímali. Byly to hlavně široké samohlásky proti úzkým západním, jimiž dostal se do mluvy spisovné často nelibý ithacismus.

Přísloví moravsko-slovenská zdála se Trnkovi zvláště poskytovati vhodné vzory k tomu, jak by měla vzorná čeština spisovná vypadati, proto vybíral je jak z tištěných spisů slovenských, tak i rukopisných sbírek, a leckteré i sám sebral. Vydal je pak r. 1831 (v Brně, čte-nami J. G. Trasslera) pod názvem „Pořekadla (přjsloviá) S1 o-vákóv m or avsko-u h erských". V předmluvě dí, že dle mínění jeho pořekadly křísí se duch pravonárodný, čistí a obohacuje jazyk spisovný, ano i obnovují se výtečné dobromluvy staroslovanštinou. Na 42 str. obsaženo je těchto přísloví od něho sebraných okolo 1200, počet to poměrně dosti značný.

Podány jsou dialekticky, jak v ústech lidu se ozývaly, a pokud souditi můžeme dle nynější znalosti dialektů slovanských, dosti správně, ač pravopis leckde s výslovností se neshoduje (m. ů neb uo na př. Trnka píše všude ó). Na vysvětlenou poměru mezi češtinou spisovnou a jeho slovenštinou Trnka připojil po předmluvě přehled zvláštností toho jazyka, na konci vysvětlení některých méně obvyklých slov.