2. Tlukou o sebe barevná vejce, čemuž se říká na Knimlovsku „cikat", a to tluče se špička o špičku. Komu vejce dříve se rozbilo, ten je prohrál. (Krumlov.)

3. Dají se dvoje hrábě do sebe svými hřebíky, a to tak, aby mezi nimi mohlo se vejce pohybovat. Pak pouští se jeduo vejce po druhém, ťukne-li jedno vejce do druhého, tu ten, jehož vejce do druhého tuklo, je vyhrál. (Křemže.)

4. Hádají se roky krejcaru. Vezme se krejcar, položí se hlavičkou na dlaň a řekne se pak, aby dle orla hádal. Kromě toho podotkne se „je přes" nebo „není přes". Je-li přes rok 3 861, říká se „je přes". Je-li dříve ražen než v roce 1861, říká se „není přes". Někdy hádá se však jenom poslední číslo, tak řekne se na př. „jeden", a může to být buď 1861, 81, nebo 91. (Volyně.)

5. Položí se tolik krejcarů na sebe, kolik je hráčů, a to buď všechny orlem nebo hlavou na vrch anebo naopak. Podle řady, jak se hráči dříve rozdělili, tlukou na hromádku tu ětyřkrejcarem. Kolik krejcarů se obrátí na opačnou stranu, než na jakou položeny byly, tolik jich dotyčný vyhrál. Tluče pak tak dlouho, až se mu nepodaří žádný obrátiti. Ostatní pak jej dle řady následují. (Budějovice.)

6. Dva hráči hrávají také takto: Jeden položí si krejcar na prst, druhý pak jiným krejcarem hodí mu naň tak, aby oba upadly, při tom řekne buď hlavy nebo orly. Padnou-li oba krejcary tak, jak řekl, vyhrál; padnou-li opačně, než jak řekl, vyhrál ten, který krejcar držel. Padne-li jeden orel a jedna hlava, tu nevyhrál nikdo. (Volyně)

7. Hází se krejcary „do limby". Udělá se totiž někde u zdi obdélník, s určitého pak cíle hází se do obdélníku toho. Kdo jest nejblíže s krejcarem u zdi, ten jest první, ostatní pak dle vzdálenosti ode zdi jsou druhý, třetí atd. (nebo položí se někam čtyrák a hází se k němu). Pak se všecky krejcary seberou, a ten, čí krejcar byl nejblíže u zdi, vezme je do hrsti, zatřese s nimi a hodí je do výšky, řka buď orly nebo hlavy. Které padly takové, jaké volal, ty vyhrál. Ostatní sebere ten, čí krejcar podle vzdálenosti ode zdi byl druhý, a opětuje to jako prvý. Tak se to opakuje, až nezbude žádný krejcar. Vystřídali-li se všichni a přece nějaký ještě zbyl, tu počne se opět od počátku. (Volyně.)

O velikonočních svátcích bývá v „borcích" na Zálabí veselo. V pískových vátinácb vyhloubí některý chudší občan zálabský asi 3 nebo 4 metry dlouhé a 1 metr široké strouhy, docela však mělké a pozvolna se klonící, t. zv. vály, sloužící ke hře s vajíčky. Dno jejich jest pěkné uhlazeno. Když hra počne, položí strážce na konci, jenž jest povýšen, prkénko, za něž hráči položí vajíčka v řadu, a pak rázem je zvedne. Vajíčka zvolna se kutálí, a které první dospěje konce, vyhraje všechny ostatní. Majitel valu obdrží buď jedno vajíčko nebo "2 kr. za každou hru od toho, jenž byl vyhrál V „borcích" samotných sekají hoši — první hry účastní se téměř jen dospělí — vajíčka krejcary buď na zemi ze vzdálí na šest šlápot, nebo se postaví přímo nad ně, buď ho majitel drží v pěsti nechávaje malý jen otvor mezi palcem a ukazovákem, jímž krejcar musí se do vajíčka zaseknouti. Je-li vajíčko pěkné, doplácí se ještě krejcarem, aby majitel neměl tak velikou škodu. Krejcar, jenž při slabém zatřepnutí vajíčkem ihned vypadne, pokládá se za propadlý a sebere jej majitel vajíčka, jako každý jiný, jenž netrefil. „Žmoch" — hodně rozsekané vajíčko — prodává se menším hochům obyčejně po krejcaru, kteří do něho opět a opět sekají. Není-li dosti vajíček, sekají jablka nebo jen brambory. V poslední čas vešlo v obyčej sekati i pomeranče, jež doplácejí se až čty rakem. — V úterý velikonoční slaví se v „borcích" fidlovačka, pořádaná cpchem ševcovským, jejíž však průběh nevykroěuje z mezí obyčejné legrace města venkovského. Hraje se krej-