Zadělávky; necičky, ve kterých se zadělává na Boží dar, zastu -pujíce takto okřín. Zadělávačky jsou větší než pouhé necičky, které bývají na různé sekaniny, drobeními, strouhánky a podobué drobotiuy potřebovány. Menší pak jsou zadělávky oproti neckám, trokám na prádlo nebo na paření vepřů.

Vrchovka, vrcholec; přikrývka na kamnech, poklopka na kamnech. „Postavil moždíř na kamna a tím propadla se vrchovka." O ohromných plochách kamene naši venkované vtipkují: to že by byla pěkná trvanlivá vrchovka na kamna; žo by se těžko brala při pucovaní. „Postavil světlo na vrcholec". — Otvory v kamnech, jimiž vymetáme, pucujeme kamna, jmenují se p u e o v k a. (Zedníci jmenují pucovkou uhlazování omítky.)

Hos-ati; klus-ati; skok, skokem běžeti. „Udělal dva hosy a měl ho." „Viděl jsem, jak hosal do města."

Hrčka. Ve slovníku hrčka znamená bouli, vřed, svaleninu a podobné; než mezi lidem slovo hrčka značí vetchou, sešlou věc, která již je na rozsypání, na hrc — nebo jen hre. Obyčejně bývá spojeno se slovem starý, -á. „Ona se již vdávat nebude — je to stará hrčka." „Na místě této hrčky mohls něco přidat, a koupit si pěkný nový vůz." Hrčka zde tolik, jako: rachota.

Krás o váný říká se asi: jako milovaný. „To je krásovaný obraz." „To je milovaný človíček."

Klazáně; robě, dítě, kojenec. Užívá se slova toho ponejvíce o dětech nemanželských. Jako: „Přišla ze služby s klazáněm — s klazánětem." „Má pět klazáňať* atd.

Zakabositi sej asi co zakaboniti se, zamračiti; než slova zakabosifci oproti zakaboniti shledal jsem užívati ve smyslu podrážděnějším, hněvivém. „Zakaboniti" mohl bych porovnávat i se slovem „zarmoutiti", kdežto v kabosení jest smysl podrážděností, „Obloha jest zakabonělá"; slýcháme říkati, dosud jsem neslyšel vztahovati slova kabositi na oblohu — na nebe.

Kobza; stará kobza, tak slýcháme jmenovati letitou ženu; zvláště js-li nevěstou, říkají o ní, že je to už stará kobza.

Netynky, jmenují naši venkované nukysané placky. Myslím, že zde vlastně mělo by se říkati hnětenky, ano těsto nekysané, toliko uhněteno. Poukazoval jsem při každé příležitosti našim venkovankám, není-li zde omyl slova ; — nepřisvědčily mi ikonce, toto že jsou netynky.

Mrákota Člověk chorého vzezření, nejarý, slabý zove se mrákotou. „Je jako mrákota!" I o vlastní osobě churavci tak říkají.

Hamoniti s někým se; o cos hašteřiti. „Kdo by se s nimi o to hamonil!"

Planda v kole. Užívá se slova toho v naznačení nenadálého, nemilého překvapení. „Má plandu v kole", slýcháme říkati o tom, kdo ocítil se v nemilé situaci.

Zbronda slově řídká polévka, káva, vůbec něco tekutého. „Té žbrondy (polévky) se člověk nažbrondá", slýcháme říkati.

Žhlonstati. O velkých jedlících se říká, že toho do sobe shloustá. Eovněž i o slabé, jalové stravě říkám«, že se jí velmi mnoho shloustá, aniž by po téže člověk vydržel dlouho sytým. O takovéto jalové stravě trefně lidé říkají, že to jen proběhne střevem; an jeden kousek (sousto) pouštíme dolft , (polykáme), druhý, jejž do ůst strkáme, křičí na předchozího druha: „běž! běž! já pospíchám !" nezůstavíce v těle žádné síly.

Zmohnouti značí tolik, co usmysliti, a jest rozdíl mezi spískati, že něco spískati může nám i jiná osoba, kdežto něco si zmehnouti, vztahuje se vždy toliko na naši osobu. „Vždy si něco zmehneš!"

EampoSa, rampotiti se jest druh strádání — hrozného lopocení. „Já jsem ty rampoty něco užila!" říká sedřená stařena. Jest to asi skrácenina trampoty, trampotiti se, odvržením t.

Hárati znamená tolik, jako hovořiti. „Ty toho naháráš; za groš do konve!" „Je moc háravá" (hovorná). — Znal jsem v Americe stařenu,