Vycvikati, místo vycvičiti. „Ten má děti pěkně vycvikané." „Dostal cvik; je vycvikán."

Kuňák, slaboch „Takový kuňák a chtěl by se semnou porážet.1'

Osuš nati co, nedbale udělati. „To nádobí není umyté, jen tak ošuš-ňané." „Jen když to trochu ošušňá. a je to." Jako ošušňat, říká se „ošfuclmout".

Hečmati, úsilím něco cpáti. „Nahečmal toho plný koš."

Brejliti, zakoukati se nač, upřeně hleděti. Brejliti stojí na odpor s „po očku koukati". „Kouk' jsem tam jen tak po očku, nechtě se na to zabrejliti."

Ěepan-ec. Ani nevím, co by toto bylo; ale bývá to asi něco silného, zdravého, tlustého. „Ten kluk je jako řepan (řepanec)." Říká se o zdravém, silném dítěti. Bepánek je božídar naďatý řepou. „Je zdráv jako řepa."

Rozmaj sírovat i, roztrhati, rozedrati. „Ta košile není více k správě, štych by nedržela, jak rozmajstrovaná" „Ty jsi to rozmajstroval" (rozedral). Ve smyslu rozmajstrovati něco, užívá se rozšvaňkovati. „Kabát má roz-švaňkovaný, že z něj visí jen cáry."

Vejžírka. Vejžírka spílá se tomu, kdo nevidí si pro nos do huby, jest rozvázané huby; a značí tolik, jako člověka drzého — hrubého chva-stouna. „Kdo by s ním mluvil! Je to takový vejžírka, který nestojí za pořádné slovo".

Nejen při lihovinách máme výstřelek, ale i při křenu bývá výstřelek vázán ve zvláštní otýpky — rozdělován.

K a č í r o v a t, úprkem uhánět—károvat. „To to kaěíruje s kopce dolů."

Vycaplice. Nadávka tato, krásnému pohlaví dávaná, znamená tolik, jako: bačačnice, ne-li dokonce uličnice. Slova vycaplice bývá zpravidla užíváno o osobě lehké, pověsti chatrné. „Oblíbil si vám takovou vycaplici, která má pestrou minulost za sebou."

Ochlebiti, navyknouti, namlsati se, zamilovati si co. „Jednou tam vešel, a nyní by tam trčel do rána; —• jak se mu to ochlebilo." — Na odpor oehlebení se něčeho stojí zajídáni, za jídati se co. „Panečku, to se mu to bude zajídat, až bude mět každý měsíc klopit peníze." „A to se ti ta práce brzy zajídá!"

Co zařezáno, (ušpiněno, umazáno) po umytí, po vyprání říká se, že to prohlédlo

Vejslipky, vyslipovati; předstírání, výčitky. „On mi pořade vyslipuje, jak se mi vede nyní a jak bylo dříve." „Těch výslipků od tebe jsem již syt."

Bělmo, hluk, křik. Nejspíše, že z německého Lärm. „Ten nadělá relmo ve stavení."

Vašnostovat, vysluhovat. „Aby člověk jiného neJál a jen tobě vašnostoval."

M a mul a, zhrubělé rčení o ústech, jako též říkají moula „Zasloužila by naplácat mamulu." „Co budeš na nás roztahovat mamulu?!" Vedlo mamuly říká se papula, často však užívá se obého společně. „Naplácali mu mamulu, papulu."

S pověr kovat někoho ; pověrkem sbíti. Asi tak jako se říká: zráko-skovat, zlinýrovat, praskačem spráskat.

P s i n e c; místnost neuklízena, studená, neútulná. „Má tam zimu jako v psinci," viz: „mohl by tam psi mořit." Srv.: m o r.n a.

Na místě ručnice říká se puška; leč řekna-li se o kom, že je to puska, pak již nemožno mysliti ručnici, ale člověka háravého v kterém nic nemůzo shnít, jenž vše, co slyší, vypušká. (Jest to jako řád důstojenství, přidá-li se k této pušce přídavek: „slepičí".) „Jen jemu něco pověz, co nechceš, aby kdo věděl, ten to hned vypušká".

Zelinka; bledolící, asi jako jarník. '„Je jako zelinka, celý modrý." (Pěkná to harmonie barev, zelená s modrou.)