Předchozí 0435 Následující

vS@694

Vyhýbajíce se všem předčasným soudům, vidíme přece ze řádků hořejších plynouti několik položek pro prvodějiny Moravy důležitých, které shrnujeme následovně:

1. Za římské okupace na Dunaji, tedy mezi I. až IV. stoletím po Kristu, naše krajiny začasté navštěvovány jsou římskými kupci, kteří je procházeli hlavně na svých cestách, k moři baltickému, kamž se ubírali za jantarem.

2. Tok Dunaje netvořil mocné říši římské v těchto končinách poslední hranici, nýbrž bojovné legie přicházely i do jižní Moravy, v níž, jak z nálezu mušovského vidno, i po delší čas seděly.

3. Nálezy učiněné u Mušova, Křenovic a Němčic nasvědčují, že okupace ta pa Moravě časově shodná jest s rázem starožitností těnských.

4. Jelikož v tak zvané době těnské v krajinách našich poprvé objevují se nádoby na kruhu robené na újmu uměleckého průmyslu domácího, jest pravdě podobno, že stroj tento u nás I.—IV. století zavládl a zajisté Ěímany u všeobecnou známost vešel.

Doufáme, že až po této stránce budeme znáti nejen celou Moravu, nýbrž i veškeré země okolní, a položky výše naznačené naleznou nových dokladů, — pak teprve budeme moci promluviti slovo rozhodné.*)

Dialektologické paběrky z okolí Žleb.

Sbírá Em. Kutilek. @P@(Dokončení řady prvé.)

(Dokončení řady prvé.)

Drnčák. Vozík nízký s košatinkou, užívaný na venkově na místo kočáru. Drnčák má dvě sedadla. Napřed pro kočího, vzadu pro jezdce. „Přijela sem na drnčáku."

Strništi k, jetel strnišťový, po žních ve strništi narostlý. „Krmíme krávu strnišfákem."

Chléb má skrojek, neboli sklípek. „Kdo má dobré zuby, tomu nejmilejší sklípek." Což nemělo by se říkati schlípek, an zde chléb schlíplý? Schlopiti, sklopiti.

Vykřísati, pozdraviti. „Z té nemoci se už sotva vykřísá." „Ze všeho se vykřísal." „Měl d 1 u h ů j a k o kvítí, a ze všeho se vykřísal." Na místa „vykřísati" říká se též „vykřesati".

Krotinka, mrkev. Měli k obědu krotinku.


*) K vůli úplnosti dodáváme, že i u Břeclavy nalezeny mince Aureliana 270—274, Konstantina Vel. (324—337), u Dorfle Trajana (98—117), Nového Jičína (ze IV. stol.), Hukvaldů (II., III. a IV. stol.) a Vacanovic. Cas. ol. 1893, č. 38.

Předchozí   Následující