ohýbaných; Lák z plechu, sloužící snad ku pečení, s kruhem; parohové opracované držadlo, v němž zasazeno železné sídlo; dolejší levá čelist lidská; parůžek srnčí; zuby a čelisti kance, koně, kozy, mnoho kostí a nerozštípaných hnátů z koně a krávy a množství střepin i nádob vesměs již na kruhu točených, svým rázem však tvořících přechod od keramiky starší k mladší. Nedaleko odsud a to v úvoze na jihozápadním cípu hradiska nalezena římská mince císaře Galby. Průměr její jest 19 mm a jest ze stříbra. Strana aversu nese vypouklou hlavu císařovu, kolem níž jest nápis: IMP. SER. GALBA AVGr.; na opačné straně nalézá se věnec, uvnitř pak začáteční písmena v tomto pořadí:

S P Q E

O B

C S

což značí: Senatus populusque Romanus C(oncensu) S(enatus) OB (signata), t. j. svolením senátu ražená.

Z hradiště křenovického za slabou hodinu octneme se u vsi Hradiska, kdež se setkáme s hlavní čarou hořeji líčenou. Od Bez-měrová vedla stará cesta přes Hanou na sever ke Kojetínu, Uhřičicím, Oplocanům, Ivani, Klopotovicím a Biskupicím, načež v místech, kde potok Blatná přetíná silnici z Dubu k Prostějovu vedoucí, pokračovala stále směrem severním polnostmi jihozápadně čertoryj, kdež nedaleko kříže část její až k Drahlovu později přeměněna na silnici okresní. U drahlovského hliníku odbočuje opětně čistě na sever a ubírá se dále kolem Blatce, Slavonína k Olomouci. Cesty této od pradávna užíváno za dob říše velkomoravské, kdy spojovala Velehrad s Olomoucem. Zajímavo také, že lid okolní velmi dobře cestu tuto různí od silnice okresní nazývaje ji Hradčicí.

O pravěkém původu Hradčice svědčí i zaniklé předhistorické osady, které ji doprovází, a jichž jsem zjistil od Kojetína počínaje celou řadu. Uvádíme pouze: Kojetín, Uhřičice, Klenovice, Tovačov, Klopotovice, Věrovany, Dub, Tučapy, Bolelouc, čertoryje, Dráhlov, za nimiž leží dávno známé Charváty, Blatec a Kožušany. Pro nás opětně nejdůležitější jsou Klenovice.

Zámožná tato obec pošinuta jest od hlavního směru Hradčice asi '/„ hodiny na západ.

Nedaleko osady na straně jihozápadní nalézá se nepatrná sice vyvýšenina, která však celému okolí dominuje; její týmě 254 m vysoko položené neslo dříve jakési opevnění, které později rozvezeno a nahrazeno větrným mlýnem. .Na jih kopec se snižuje a přechází v kotlinu Žleby zvanou, kdež na poli jednom vyorán byl římský peníz císaře Aurelia (161—180).

Mince jest ze stříbra, pěkně zachovalá, průměru 17 mm, poškozená toliko závěsným otvorem, který byl po nalezení do ní učiněn.