Příspěvek ku poznání národního ornamentu řemeslnického v Čechách.

Podávaje tento skrovný příspěvek, poukazuji již předem, kterak i v Čechách prostí řemeslníci, pracujíce o předmětech ať malých, ať často namáhavých a velikých, hleděli s nevšedním nadáním uměleckým dodati jim růdnými ozdobami vkusu a ladnosti, jaké by se nedostávalo těmto předmětům hrubým neb formou chudým. Prostý, obyčejně vesnický řemeslník, jemuž do nedávná theoreticky nedostávalo se vůbec základních pojmů o umění kreslířském, vídal pouze svého mistra ozdobovat různé plochy prázdné na základě ustálených, charakteristických motivů, a tuto tradicionelní okrasu obrazností svou v různých a různých ornamentech dále provádí.

Čís. 1. Květ tulipánový. Část rohového květu z plíny z Humpolecká.

řemeslníci přizpůsobiti ploše, kterou měly zdobiti. Na širokých plochách rozvinoval se ornament ze široka, stilisován jsa jako v sobě uzavřený celek. Švadlena rozvinula jej po cípu bílé plíny v souměrné velikosti jako hrnčíř modeloval jej do plochy kachle a truhlář kouzlil štětcem na prázdnou plochu nábytku. Nikdo z prvních nevyhýbal se témuž opakujícímu se motivu: srdci, květníku, ptáčku, růži, zvonku a p. Právě různé a ladné kombinování v organický celek překvapuje uměleckou a bohatou fantasií, která stále v nových formách se objevujíc, téměř se neopakuje, ačkoli prvků stejných za podklad užívá.

Srovnáme-li předložené vzory, shledáme, že každý hmotě, jakou míval, přizpůsoboval také ozdobu. Jinak formuje zvonek (tulipán) hrnčíř do kachle — prostě, s jednoduchou ušlechtilostí, jinak řemenář na opasku a jinak vyšívačka, která může si již dovoliti na prohlášenou svoji doved-