„Já nehodný N. a tovaryši moji žádáme v potřabě a chudobě naší předně lásky a milosrdenství, požehnání i také dobromysl nost boží, dlúhé žití těla i duše, spasení i také aby nám žádným způsobem nikdy duchové ani na žití našem, ani na síle, ani na těle i zdraví duše, ani na smyslech vnitřních i zevnitřních od paty nohy až na vrch hlavy škoditi nemohli. Prosíme také o spomožení a ulehčení cbudoby a mizernosti naší, abysme skrze čas života našeho dobré a poctivé vychování s přátely a příbuznými našimi míti mohli, [bysme] z toho na čest a chválu Boha všemohoucího, jak také nejsvatější matky jeho p. Marie i jiným svatým k uctění díl dáti mohli; potom abysme také dušičkám v očistci zůstávajícím, též také chudobným lidem pomócti a jim v jejich chudobě dobře učiuiti mohli; ku kterému konci nyní od tebe žádáme duchu Taffrieli 999.000 dukátův zlatých bez všelijakého odkladu, štědře a upřímně bez falešnosti nebo ošidy, ale v pravdivej, vlastní a všeobecné, dobré a bernej minci, která v moři zatopena leží, aneb v zemi zastrčena jest, který poklad ani p. Bohu ani lidem — — k žádnému užitku není. Dle toho, duchu Tafrieli, já zase tebe zaklínám, nutím, vymáhám skrze všechno již na vrchu dotknuté zaklínání a nejsvatější slova a jména, aby jsi mně ihned tohoto okamžení a mé a mých tovaryšů v největší potřebě a chudobě již často požádánu a vykázánu summu peněz 999.000 dukátů dobré, pravé vlastní a v každém místě běžné mince bez nejmenší mojí a tovaryšů mých i buduňků i jakých koliv věcí škody, bez všeho třesku a gwaltu, ale spokojně, uctivě, pokorně i volně sem dovedl a na místo hotově položil, všalc ne zuřivostí neb jakýmkoliv způsobem aby jsi toho pokladu na nás nevhodil a nám neuškodil a tu summu, neb peníze, které z Boží pomoci netoliko žádám, ale s mocnu nadějí se nazdávám (sic) i dostati usiluji, a takové peníze na větší chválu boží, jak také slávu boží vyvyšovati, též duši mej a tovaryší mých k spasení, jakkoliv i jiným ubohým neb chudým, žijícím neb zemřelým na spomožení takové potřebovati mohel (sic), tak ale, aby takové peníze dušičkám v očistci skrze svaté mše a almužny pomocti a z těchto časných muk vysvoboditi mohl Amen."

Konečně připojeno jest zaklínání pokladu samého v tato slova:

„Zaklínám tebe přítomný poklad skrze nejsvatějších pět ran p. J. K., skrze těch pět slov, které kněz povídá, kterými Boha Otce nebeského z nebe táhne z nejvyššího trůnu za všecky hříšníky, aby jsi ty poklade stál ani nespadl dolů ani nahoru, ani podle, ani na jakú některá stranu, neb já nehodný služebník pána naš J. K. nyní vám zlostným duchům naporůčám, jako ochráncům doneseného téhož pokladu; tak jestli ještě který z vás by nějakú moc do toho měl, aby takový poklad odnésti chtěl, abyste ho zde zanechali a mně aneb nám toho nebránili, ani žádnu překážku nečinili, a to vám rozkazuji ve jménu cnosti a necnosti, nejsvětéjší Trojice Boha Otce + i Syna + i Ducha svatého + Amen. Ještě jednúc naposledy přísahám vás duchové vseci skrze pověděných pět rau p. n. J. K. a skrze těch pět slov, které kněz povídá nad tělem Er. Pána, to já vám všem duchům a ochranitelům tohoto

pokladu naporůčám — — — — — staň se +, staň se +, staň se + — — —

v pokoji Božím do teho místa poslušný duchu si nám požádaný poklad šťastně a jako jsme žádali donesl, ale tě znovu žádáme skrze to všechno, co jsme navrchu pověděli, tě zaklínám, že co jsi přinesl, to v cele a všechno aby jsi nám tuto a zde nechal, a jestli tebe zase žádati budeme, aby jsi zase přišel k nám, budeš nám zase poslušný. Nyní pak jdi, v pokoji odejdiž od nás na tvé místo, odkud jsi přišel. Pokoj p. n. J. Kr. aí je mezi námi a zůstane vždy s námi ve jménu nejsvětéjší a nerozdílné Trojice Boha Otce f i syna + i ducha svatého + Amen.