3 kroky (pravou, levou, pravou) učiní v právo z k o 1 a a (na 4. čtvrt) levou přisune,

7.—8. oba 3 kroky (levou, pravou, levou) zpět k sobě, na 4. čtvrt, on pravou přisune, ona stane opět po bok tanečníkovi,

9.—10. tento levici její vezme ve svou pravici a jdou spolu 3 pochodové kroky v před,

11.—12. on na levo, ona na právo jednou se otočí (samootáčka),

9.—12. opakovati a tanec počne znova.

Jest význačným a bez odporu krásným rysem v povaze našeho moravského lidu skládati veškeru naději svou v modlitbu a připisovati jí nadpřirozenou moc. Ale jako každá vlastnost, tak i přílišná důvěra v modlitbu může se zvrhnouti v nectnost a vadu; proto není divu, že z pevné víry k modlitbě mohlo vzniknouti množství pověr, jimiž čistá duše našeho lidu ohrožována byla jako zdravý strom za-krslinami a nezdravými výhonky. Zdá se mi, že náchylnost k pověrám a víra v nadpřirozené síly nesouvisí mnoho s povahou půdy, že nezáleží na tom, bydlí-li národ v nížinách nebo na horách, aby byl více nebo méně pověrečným, nýbrž že to spočívá ve zvláštním pojímání světa, založeném na prosté hloubavé mysli a na víře v možnost styků světa hmotného se světem duchovým. — Moravský lid všeohny ty vlastnosti měl a do jisté míry podnes má. Jest blízek básnické nálady, jest sice ve vzděláDÍ a vědění svém prostinký, ale ve vesmíru domnívá se viděti neustálý zápas dobra se zlem v rozměrech obrovských a věří, že i zlo může dobrem býti přinuceno prospívati lidem. Zapsati se ďáblu, míti „plivníka", zabývati se čarami, vůbec býti v přátelském spojení se zlými duchy lid moravský vždy považoval za hříšné a vyhýbal se lidem, o nictiž něčeho podobného se domýšlel, ale přinutiti modlitbou, svátostmi, dobrými skutky zlého ducha, aby přestal lidem škoditi, zkrátka zaklínati ho a tím ho učiniti neškodným nebo dokonce prospěšným, uznával vždy za správné a dobré. K lidemy kteří zjednali si v té příčině jméno, rád chodil na radu, důvěřoval jim, považoval je za bytosti neobyčejné a činnost jejich za blahodárnou. — Zaklínači verše a knihy byly mu zvláštním druhem modliteb a nikdy daremně jich nevyslovoval a nečetl. Knihy takové bývaly draho kupovány a v rodině chovány jako zvláštnost; přecházely z pokolení na pokolení a byla o nich pevná víra, že chrání