řádným vykonáváním artykulův, vyslavši ze středu svého inspektora, který čtvrtletním schůzím obcoval, a pro nějž jedno společenstvo chystalo obvyklou husu, jiné vánočku, řeznické beránka velikonočního, a k tomu, byl-li pan inspektor přítelem dobrého rauše, nebylo nouze o nějaký nápitek. Cechovní poháry pěnívaly se častěji chutným mokem a společenstvo dávalo si záležeti, aby v inventáři byly vedle matky pokladnice, vyřezávané ferule (pekaři, mlynáři, sladovníci), pečeti stříbrné i obyčejné železné neb mosazné, pěkně psaných artikulů, také mistrovské i tovaryšské konvice cínové, někdy značně veliké, čáslavští ševci opatrovali též od starodávna mezi spolkovými předměty husitský cep, tak zvaný „Žižkův cep".

Rada městská v Čáslavi r. 1725 vydala artykule zvláštní společnosti žváčů, muzikantů, družbův a mládenců, které zde doslovně uvedeme, poněvadž v nich zřejmý odlesk' mravů společenských a zbytek svatebních obyčejů v kraji našem obvyklých a jistě zvláštních.

Artykule psány na sedmi listech archových, kolem rozvilinami zelenými přikrášlených. Desky vzaty z nějakého kancionálu z XVI století a pergament natřen růžově, načež ruka malíře (Karla Skřety zdejšího?) dosti zručně vymalovala zde zasnoubení Panny Marie a svrchu Ducha sv. ve způsobe bílé holubice. Na rubu vidí se v zeleném věnci znak města Čáslavi, v jehož vratech pozorujeme neobvyklou-v erbu městském obrněnou ruku s mečem. Mluva není ovšem všude bezvadná, ačkoliv městská rada právě z těchto let zachovala si v městských protokolech pěkný pomníček lásky k mluvě mateřské; řekla servusu k Novému roku latině přejícíma, „aby při libé staré české mluvě zůstanouc, velkých konceptův latinských se uvaroval."

Zde doslovný přepis artykulův*): „My JMsti Cské rychtář, purkmistr a rada královského a krajského města Čáslavě v království českém, známo činíme tímto confirmirujfcím neb potvrzujícím listem vůbec přede všemi, že jsme od poctivých žváčův, muzikantův, družbův a mládencův v tomto královském a krajském městě Čáslavi pokorně žádáni, bychom nad jejími od starodávna užívajícími dobrými a chvalitebnými zvyklostmi a obyčejem zachovávajícími articuly ochrannou, vrchnostlivou ruku držeti, při tom hájiti, chrániti a dobrotivě con-firmovati sobě oblíbili: I povážíce My jich contentura neb obsažitel-nost seznáváme, že vše jediné k počestnosti, vštípení dobrých mravů a povah s náležitou zdvořilostí při posluhování sňatkův svatebních i jiných schválených veselostí, a tudy k vykoření všelikých protivných nemravův a nectností směřují,