Pohodlnější nové světlo*) a drahé dříví vytlačily poslední visatej krb na dobro, ale ve starých nevyhořelých staveních najdete ještě dnes na starém půválkovém stropě čtvehranný otvor hlínou zalepený — poslední a jistá památka visatého krbu.

Kromě světla v krbech obyčejné a zrovna nejobyčejnější bylo. po všem Chodsku do nedávná svícení dračkami — „spány".

Na spány měli zvláštní zajímavý „svícen". Obyčejnější jeho vzor znázorněn obr. č. 10. B, B1. V kuse prkna hezky širokém a jako stolička nohami opatřeném zasazena jest dřevěná tyč, s metr dlouhá. K tyči této přiléhá rovnoběžně jiná podobná na straně, jíž k první přiléhá, hladká, na protější hrubě ozubená. Na zubech je dolejší zářez vodorovný, hořejší šikmý. Do zubů zapadá dřevěný obojek, k tyči první nahoře dřevěným hřebem připevněný. Podobným obojkem opatřeny jsou také tyče dole, aby nemohli konce jejich od sebe. Tento druhý obojek připevněn však k tyči druhé, na první může se libovolně posunovati. Mělo li se dáti světlo níže nebo výše, povolil se obojek zapadající do zubů a tyč svrchní, „držák", mohla se posunouti. Držák je opatřen kováním, které je na konci v podobě čtyř prutů rozčísnuto. Mezi pruty zaskřipl se spán a tak hořel. Jeden z prutů jest na konci rozšířen v plátek a zahnut dvakrát tak, že je v něm štěrbina vodorovná: do této kladl se spán „točený".**)

Na oharky bylo pod svícnem opatření jako pod visatým krbem.

Bylo-li třeba se světlem někam po domě jíti, chodilo se vesměs s hořícími spány; a chodilo se. s nimi na půdu, do chlévů a všude, a je věru s podivením, jak byli staří při tom opatrní! Tenkráte prý nebylo celý čas slyšeti o ohni, kdežto, co zobecněly sirky, tolik požárů!

Svíček na Chodsku mnoho nepálili. Pro nepoměrnou drahotu byla svíčka světlem jaksi svátečním. Svícny na svíčky bývaly hlavně dřevěné, obyčejně soustruhované nebo drátěné o dřevěném podstavci, a to drát jediný v podstavci zasazený, jest šroubovitě vinut nahoru a v závitu tom stojí svíčka, nebo jest v podstavci zasazeno drátů několik rovnoběžně a svisle do kola, na nich bývá nadito plechové šoupátko, v němž se může svíčka mezi dráty posunovati.. Ostatně bývají svícny i jiných tvarů a druhdy také plechové.

Více asi než svíčkami svítívali dávno všelijakými „lampičkami" a kahany, v nichž se pálily různé tuky, které bylo lze lacino získati, zejména máslo, lůj ovčí, po případě olej.