všech „zmrzlých" a „vodřímaných", domácích i hejtáků, zároveň veselé zimní rejdiště dětí.

Na některých kamnech mívali s jedné strany jeden kachlík dovnitř vypouklý, tak že hýla na vnější straně pohodlná „kaplička", v níž mohla státi nádoba s uschovaným jídlem, jež nemělo vystydnouti.

Jednotlivé kachly vynikaly více znamenitým „políváním" než ozdobnostf.

Některým hospodyním omrzelo časem namáhavé topení „hustý" z kuchyně, i pořídily si aspoň mimořádné pohodlnější ze sence. Daly totiž prolomiti v jednom kachlů hned nad podezdívkou otvor, do něhož jim vsadili zedníci pohodlnou „vokenčku". V jedné z obcí chodských prý ten obyčej obzvláště zavládl: v té pak byli za to od méně pohodlných sousedův obmyšleni škádlivým příjmím „vokenčkářů".

Pamětníci starodávných kamen za řeči o kamnech vzdychávají: „zlatý kamna!" Vypravujou, jak se dal do kamen „po ohni" na noc celý pařez, přihrabalo se k němu uhlí a „pařez pomalu tutlal a kamna říly celou noc." — Když bylo celého pařezu přece někomu škoda, přihrabal popel, jehož k tomu účelu v kamnech hojně necháváno, se zbylými uhlíky ke kachlům a kamna ani tak nevychladla kdoví dokaď. Takové zařízení asi tak v tříkrálových mrazech — to věříme: zlatý kamna!

A věru, s ničím se neloučili staří hospodáři v starých svých bydlech tak těžko jako s kamny. Začalo to pozdě po 48. roce, v letech 70. bylo ještě hojně jedinců — poslední nepřestala ještě dýchati. Dobrý exemplář nalezen ještě v dobrém stavu v Novém Po-střekově.

Po kamnech prohledneme si hned všecko jejich příbuzenstvo? jež měli v staré senci chodské pro topení a svícení.

Z toho jsou první na řadě krby.

Na Chodsku měli dvojí krb: obyčejný zděný a zvláštní ,,krh visatej".

Pro krb zděný necháváno místo obyčejně ve zdi mezi kamny a dveřmi. Ve výšce něco nad pás vyrovnána tu ve zdi cihlami plocha o něco větší než Y2 ms, širší než hlubší. První řada cihel vynikala-asi na 1 dm ze zdi, aby se tím získalo více plochy. O šířce krbu pak zeď s obou stran i vzadu zase pokračovala. Ve výšce asi 1/2 m zadělána do krajů zdiva postranního železná tyč, na níž položena slabá zídka („půlcihlová"), dosahující něco nad 1/2 m vysoko. Tato zídka vystupuje zpola ze zdij stejně asi daleko, jako dole okraj zděné plochy, tak že tvoří celá plocha této zídky z vlastní zdi mělký hranolový výstupek, na jehož hořejší vodorovnou plochu ukládávali si hospodáři dýmky, tabák a podobné drobotiny, jež tu měly dosti místa a měly býti v suchu. Zídka se zdivem s ostatních tří stran rovnoběžně z ní vystupujícím tvoří dutinu tvaru hranolového o základně obdélníkové. Do ní plápolaly plameny z ohně na krbu. V pravém