Co do rozměro bývá stará sence obdélník delší o málo ve směru ode dveří ke stolu. Na dvoře se srubem z Újezda je sence 6,75 m dlouhá, 6,40 m široká, na vosmerce z Chodova 5,65 m dlouhá, 5,70 m široká. Častěji bývá větší než menší.

Z toho, co v senci stojí a visí, padá především do oka stůl, stojící v rohu u oken naproti dveřím, lože v rohu druhém, kamna v rohu za dveřmi po téže straně jako stůl, a s u d e n (sudnoj, postavený na lavici u dveří po téže straně jako lože.

Ohledáme především tyto věci, a to jedno po druhém, jak za sebou stojí.

Kamna projevovala celým svým vnějškem, že nejsou v senci, jako bývá často dnes, zrovna pro parádu. Stávala obyčejně na prosté podezdívce, která vyplňovala roh, kde stála, podobně jako ohniště v kuchyni, do šířky i do délky skoro na dva metry. Vysoká nebyla, dosahovala obyčejně málo nad „lajci" obyčejné výšky, která při kamnech stávala. V podezdívce dali si někde s jedné strany uprostřed vyzdíti čtyřhranný otvor od země do výšky i do šířky asi tak „na dvě cihly", do něhož ukládali louč; někteří v něm i zavírali za tuhých mrazů slepice.

Na podezdívce stál první čtverec kachlů. Kachle tyto měly dole, aby lépe stály, na vnější straně římsovou obrubu. V tomto prvním čtverci kachlů býval s jedné strany zazděn kamnovec, přikrytý skoro stále dobře přiléhajícím prkénkem. V některých kamnech bývaly kamnovce dva, větší a menší. Vařívali v nich knedlíky, Bzadky„ (zadinu) pro dobytek, i prádlo se v nich vyvářelo.

Na prvním čtverci kachlů postavil se stejně velký druhý, přes tento položilo se křížem několik železných tyčí, nad nimiž spočívala „svrchnice", hořejší díl kamen, se vším svým zařízením.

Kachle druhé řady měly širší obrubu římsovou nahoře, o ni se opíraly tyče; pro tuto obrubu nenašli jsme jiného názvu než vypůjčený „kranzl". Nad řadou kachlů při zdi (jen při jedné, obyčejně na straně u dvéří) položila se vodorovně řada nebo dvě cihel, a při těch počal se teprve stavěti třetí pás kamen — svrchnice. Tím vznikl mezi kamny (svrchnicí) a zdí větší nebo menší prostor — průměrně asi '/a m široký — kam se kladla do zásoby louč pro krby a spány na svícení. Říkalo se tu „na zídce".

Uprostřed svrchnice prolomen byl otvor pro troubu na pečení, ležící na týchže tyčích jako zídka.

Skoro při každých kamnech vynecháván podobný prostor jako „na zídce" hned nad podezdívkou mezi kamny a stěnou na straně druhé, ale tento prostor byl širší, tak že tu mohl člověk, někde i dva, tři, pohodlně vedle sebe ležeti. Tomu říkali zákamní. Kde měli menší senci a tudy museli hospodařiti s místem, měli zákamní užší, ale docela na ně zřídka při stavbě kamen zapomněli: bylať to jedna z nejlepších stránek kamen za dlouhých zimních večerů, pravá útulna