Bojové nemají co činiti s Markomany. Zpráva, že byli vyhnáni od Markomanů, jak soudil na př. Palacký, je prý\ nesprávná. (Tak ostatně nejnověji i dr. Píč soudí.) Markomani žili ovšem v Čechách, ale Bojův odsud nepotřebovali vyhánět, poněvadž zde, jak nahoře vyloženo, nikdy nebyli. Tak soudí spisovatel o otázce bojské. V otázce markomanské přidává se k často pronášenému mínění, že Markomané, kteří u nás kdysi skutečně bydleli,v nebyli Němci, ale Slované. Obyčejně se vykládá, že Markomané přišli do Cech od západu, od Eýua, Palacký soudil s Kufahlem, že přišli od severu od Odry. Spisovatel soudí na směr západní, přišli od východu. Slovo Markomané jest totožné se slovem Moravané. Utvořeno bylo právě tak, jako se z balkánské Moravy utvořil název Margus. Bydleli zde tedy Slované odedávna, jak svědčí i názvy topografické. Jména, která uvádějí zastanci Keltů a Germanů na podporu své theorie (na př. Jizera, Labe, Brno atd., řeky s koncovkou na ava), nejsou keltická.*) I jméno Bohemia samo není v žádném spojení s kmenem Bojů, nýbrž je to nejspíše jméno domácí české, ač původ jeho zůstává spisovateli temný.

Tolik o obsahu knihy p. Papáčkovy.

Referent neměl dosud času zabrati se do historické stránky této palčivé otázky českých dějin a české archaeologie; každý, kdo v ní pracoval, přisvědčí zajisté, že je třeba dlouhého času, než se pronikne tak daleko, aby se ze všech těch zachovaných sobě odporných zpráv utvořiti mohl jasný, třebas jen subjektivně jasný a určitý úsudek. Referent tak daleko není, a nemůže proto také pustiti se do hlubšího meritorního ocenění práce p. Papáčkovy. Naznačí proto jen, jak celkově naň působí, a připojí stručnou zmínku o tom, jak se k otázce této chová archaeologie.

Za základní chybu práce máme, že spisovatel už zpředu jal se řešiti problém z určitého řekněme krátce „slovanského" hlediska. Pravda nemá co dělat s citem národnostním. Spisovatel už napřed předurčil si výsledky tím, že přistoupil k práci s úmyslem, co možná nejvíce dostat pro Slovany — a to je bez odporu chyba. Jinak však neváháme vyznati, že pokládáme spis p. Papáčkův za nejvážnější práci z tábora současných autochthonistů. Spisovatel vede si celkem střízlivě, vyhýbaje se k svému prospěchu co možná úskalím, na něž neustále naráželi starší méně kritičtí badatelé. V knize je bez odporu mnoho dobrého, ale přesvědčit nás o správnosti svého mínění spis. nedovedl; přiznávám ovšem, že vůbec celou tuto otázku, v níž lze různé věci několikerým způsobem vykládati, nebude nikdy možno určitě a pro jiného naprosto přesvědčivě rozhodnouti. Nám se zdá býti spojení jména Bohemie — Boiohoemum s gallskými Boji vzhledem ku přímým zprávám historickým dostatečným důvodem k tomu, abychom s poměrně velkou určitostí uznali, že gallští Bojové sídlili kdysi v cechách. Pro to nám i archaeologie podává důvody tak silné, jaké jen možno u vědy té čekati. Část hrobů z doby v niž spadá gallské osídlení Čech, je úplně shodná inventářem svým s gallskými hroby na př. z poříčí řeky Marný ve Francii. Pojednali jsme o tom na jiném místě.**) Také Markomané sídlili v Čechách podle vší pravděpodobnosti.. Proti tomu, že by byli Slovany, svědčí však zprávy historické. Také zpráva, že přišli od západu, je věrohodnější. Naproti tomu však uznáváme, že archaeologie nám mnohem méně podává dokladů pru osídlení markomanské v Čechách, než jich podala pro osídlení gallské. Za to nám však archaeologie jinak pomáhá k rozjasnění sporu mezi autochthonisty a protivníky theorií slovanských. S hlediska archeologického jest velmi pravdopodobně, že Slované již před Kristovým narozením vnikli na Moravu a do Čech, a že zde žili tedy po