Pačmák, noha i obuv. „Uměj si pačmáky." „Má spravené paěmáky." Paomati se, vléci se. „Boty jsou zpačmané (sešlapané, scliozené). „Za hodinu se tam dopačmáš."

Cuhajda. Snad nejhorší přezdívka vysokorostlé ženě jest, řekne-li se jí „ěuhajdo". Je to slovo nejen do pračky, ale i k soudům pohání.

Sobovati, tolik asi jako souditi, přetřásati. „Už to ženské na trávě sobovaly, že si ji vezme." „Vždyť to není pravda, to jen tak lidi sobovali." „Co mne sobuješ? Spravuj sebe!"

V ý d n m k y, skořápky z vajee. I veliké (nápadně veliké) oči zovou ss vejdumky. „Oči mu sedí na vrchu jako vejdumky." „Co ty vejdumky na mne vyvaluješ?!"

,,, Chloud-ovina, asi tolik jako chmour. Z pravidla užívá se téhož slova při dříví k palivu; kde chceme poukázati, že toto je lehké, slamnaté, nevyspělým, říkáme: „Je to jako chloud, vzplane to, aniž by se plotna ohřála." Užívání slova chloud při ostatním znamená vždy lehkost, bezjadrnost, n i j a-kost. v „Ta husa je lehká jako ehloudovina."

C i č u r k y, okolky, předsudky, malichernost, titěrnost. „Jaké pak s tebou čičurky; vezmu tě za fligr, a poletíš." „Na takové čicurky nic nedám." „To jsou samé čičurky."

V ý p a d a, zuboženec, rozervanec, sešlý (na těle nebo na oděvu) člověk. „Kde jsi se, kluku, tak zmazal?! Ty jsi pěkný vejpada." „Tak jsem se ho zrovna zhrozila, jak od nemoci zhyzděn. To je z něj smutná vejpada."

U m 1 k y n ě. Dokavado naše obec neměla samostatného hřbitova, pochovávalo se u vsi do neohražené stráně. Ještě dosud jsou pamětníci pohřbu v tuto stráň, která leží ladem, ano i hroby jsou dosud zřetelně k rozeznání. Místo toto slově umlkyní. Z čeho to odvozovat? Ovšem, slýcháno dosud na místě umrlý říkati u m 11 ý, tož lid náš jméno u m 1 k y n ě vztahuje rozhodně na u m 1 c e, ano se říká „umlčí komora, byli tam u m 1 c i". „Jeho děd leží na umlkyni " „Pásla pod umlkyní."

Zmušknouti, shlédnouti. „Tak to zmuškni, která je hezčí!" — Na místě zmuškovat říká se z m u s t r o v a t. „Ta to pěkně zmustrovala, co kdo má na vsobě."

Čochet-y, staré, rozšmaťchané střevíce, křápy. „Má na nohách kus starých čochtů, že v tom sotva chodí."

Čochetky, čochtičky, lehké střevíce, trepky. „Dala jsem si dělat jen takové čochetky, co bych měla po domácku." „Má jen tak lehké čoehtičky a vydá se v tom na cestu."

Cochtati se, vláčeti se, vláčeti nohy za sebou, těžko jíti. „Zuj ty křampetlň, ať to nerozčochtáš." „Coohtej se, čochtej, ať se jednou při-čochtáš." Kdo nějak v chůzi jest vadný, přezdívá se mu, že je „čochta".

Záškleba, požah po obloze, záře na obloze. „Taková záškleba na obloze jako od ohně."

:. Z a k r o s ň a t i, zašlemovati. „Jsem celý zakrosňauý, tak že ani dýchat nemohu." „Má zakrosňaný žaludek."

Hruda, přezdívka nemotorným. „Jseš jako hruda." Týž význam má i bakule.

K u c a t i, kašlati. „Trochu se nachladil a kucá." „Pořád kucám."

Sesoukaťi do sebe potravy, zdatně pojídati. „Ten toho do sebe sesoukal."

Utrnm, zkrácení i konec. „Přišel o služné, to bude mít utrum."

Vysrkmáslo, bledolící. „Kouska barvičky nemá, je jako vysrkmáslo."

S y p a n ý vý m ě n e k, na rozdíl od „peněžitého". Sypaným výměnkem rozumí se tolik a tolik měřic různého obilí (ano se sype).

(Dokončení.)