a mýdlo. Z vypářky jakož i vyvářky se prádlo máchá modří, šmolkuje (jen staří říkají n a j p 1 a v u j e), škrobí. Kde prádlo neprobíhají, ale přímo odpírají, obyčejně za sucha je mydlí (to jest špinavější části prádla). Špína z prádla jmenuje se (vyjma z máchání) mydliny. Nikdy neslyším říci „vařit i" prádlo, jak dr. Jakubec píše, ale doslovně: prádlo vyváří, z vyvářky, do vyvářky.

Do druhu peřin drem Jakubcem jmenovaných dlužno včísti i pod-o u š t ě (menší čtvercová peřinka pod hlavu na místě polštářů, polštář bývá tvaru obdélného). Zavinovačka, peřinka podouštěti podobná, jen že o něco četnější, do které se zavinuje novorozeně. Cícha šije, skládá se z listů, a tak máme cíchy, povlaky ve dva listy, ve dva a půl listu, i více přes dva listy. List jmenuje se šířka kanafasu. — Sukně skládá se z p ů 1 í. Je sukně ve čtyři půle, ve tři (to je úzká jako pytel), ano byla móda i v sedm půlí šíře. K súžení se p ů 1 e ze sukně vyjme. Jako při cíše list, tak při sukni půle značí šířku látky. Peřina je buď z obyčejného peří nebo p r a-c h o.v k a. Na venkově dosuď rády říkají peřinám d r c h n y.

V lese hlídá „hajný"; polní hajný jmenuje se „hajka". „Přišel na ně hajka."

B a c a j d a, nadávka neuhlazené ženě. Bacajda má býti postavou hřmotnější.

Satoniti se, podrážlivě, popudlivě ke komu se chovati. „Pro každá slovo hned se na mne tak satoní." — Nemělo by se na místě satoní říkati satani? odvozeno od satana, jako říkáme: „čertí se".

Stunkati. Malé dítko stunká (stojí).

Vedle klasovati slýcháme říkat i klasňovati. (Ječmen totiž, je-li vymlácen, ještě se klasňuje, mlátí se do zrna, by ozdřiny a vous náležitě 8e otloukly.)

Krňha, slabý, mdlý člověk. „Ten krňha pouštěl se do pranice."

Z v a c h e 1, zvlhlý chumáč, cucek, žvanec. Obyčejně o zvlhlé hmotě se říká, že to jsou žvachle. „Seno jest špatně usušeno, nebylo jak náleží roztřeseno; dosud jsou v něm vlhké žvachle." „Sbíral suchý list, že však bylo za rosy, dělaly se z toho žvachle."

Kličkovati se, povalovati se, zahálet. „Nic neděláš, jen koukáš, aby ti jeden den uběh a druhý nastal; tak se toliko kličkuješ."

Hrubší skvrny, na př. od bláta, ponejvíce na oděvu, zovou se kaštany. „Dávno-li tomu, co máš ty šaty nové — a již to samý kaštan." Podobně dobytče, bývá-li ve stáji nedostatečně podestýláno, následkem nečistoty mívá na srsti i na ohonu přischlou neřest, což se zove kaštany. „Krávu mají plnou kaštanů."

Čepohlavá zove se ona husa, která má černé peří na hlavě. „Dvě husy máme bílé a tři čepohlavé."

Metáčky. Koláč zůstane vždy koláčem a přece jednou přemění své pojmenování. Při každé venkovské svatbě svatebčané jedouce do i z kostela házejí (metají) mezi mládež koláče — tentokráte však „metáčky". Na chytání těchto metáěků se děti před každou svatbou těší a veselé jest podívání, jak v kopisti se děti o metáěek poráží, derou. I velcí, zvláště ženy chytají metáčky. „Chytil jsem tři metáčky." Možno, že bývaly metáčky za starých časů zvláštního, samostatného tvaru. Od nepaměti však (zde) házené koláče o svatbě zovou se metáčky. Zvláště nápadno je, že nikdy při podobném slyšeti není pojmenovaní koláče, či snad jinde metáčky jsou tvaru jiného, samostatného?

Bozprasečiti, rozmnožiti se. Obyčejně o něčem nemilém, co se bylo rozmnožilo, slýchati, že se to rozprasečilo. Housenky, blechy, šváby a podobná „nepravost" jest způsobilá k rozprasečení se. „Ještě před týdnem bylo viděti jen někde ňákou housenku, a jak se rozprasečily." „Hmyz třeba hubiti, sice se rozprasečí k neuvěření."

Šajvdati, šmajdati, šmaťhati (obuv), sešlapati podpatek, schoditi kramflek. Sajdati, šmajdati užívá se též o každém kulhání, belhání.