Dialektologické paběrky z okolí Žleb.

Kvasňová. Na vesnici, třeba několik obchodníků bylo usazeno, trvá obzvláštní samostatné koncesí: prodávání kvasnic. Z pravidla vždy žena mívá ten obchod a prodavačka sluje kvasňová nebo bábakva,s-ň o v á. Kvasňová zná a ví tedy; který den v kterém statku a jak mnoho kvasnic bude třeba; bud že optá se, kdy zase by měla přijít, anebo zná již určitě po* řádek domu, kdy se peče. Kvasňová své zboží roznáší dům od domu a na místě peněz brává také vaření, „živobytí". Ano, toto má raději než peníze, au na místě čtyráku za kvasnice dostane mouky, živobytí i za dvacet krejcarů, jak se které panímámě totiž utrhne r u k a.

Cukrová, vždy s přídomkem „bába". O pouti, o posvícení, buď na návsi neb u vchodu do hostince ulebeděná prodavačka s cukrovím, kteráž sluje cukrová bába. Několik obcí vím, že kvasňová provozuje i živnost cukrovou, zastupuje dva úřady. Před slavností prodává kvasnice, o slavnosti samé cukroví; I v naší obci stará Bezpalcka vlastní obě koncese. Cukrová bába obchoduje výhradně tvrdou měnou — žádnými naturaliemi.

Utrejchová bába; Tento exemplář existuje toliko v době letní, a to jen několik měsíců, pokud jsou,mouchy. „Máť za povolání své vařiti a roznášeti utrejchovou vodu pro mouchy", z čehož původní závidění hodný predikát její. Vaření utrejchové vody; jest takovéto matroný rodinným tajemstvím, které přechází s matky na dceru nebo s tchyně na snachu. Utrejchová bába není v každé vsi usazena; málo vyvolených, které by se titulem takým mohly honositi, ano, jak zmíněno, chová se tajemství vaření utrejchové vody v cechu ve volké přísnosti. Vyvolená obec naše, v níž od nepaměti sídlo utrejchové báby, má zdroj pro otravování much tudíž přímo zde. Tato vinařská „utrejchova" má ve svém obvodu na míli v dáli obce, kam elixír svůj v nůši v baňce roznáším I tato utrejchova, jako kvasňová, obchoduje nejraději v naturaliích, než by brala peníze. I utrejchova zná své domy, kde, kdy a zač vody pro mouchy. má přinésti.

Jalovcová, žena z hor, jež občas přichází do obce s jalovcem a léčivým kořením. Dosud v našich obcích spotřeba jalovce jest větší než ve městech, ano zelení užívá se pro vykouření jizby, zrn pak buď k nakládání masa, zvláště však při léčení dobytka, hlavně u koní. Jalovcová nosí na podzim' rovněž mech za okna. I tato ponejvíce obchoduje výměnou naturalií.

Padá rez, když řídce prší a při tom svítí slunce, píše p. dr. Jakubec ve svém článku v C. L„ Ale na koho padá rez? „N a staré pann y". Tak při drobném dešti, svítí-li při tom slunce, se říká, že to padá na staré panny rez, na mladé (panny) krása; a proto děvčata (mladá) neutíkají před takovýmto deštíkem, kdežto staré panny raději jdou pod devatero střech.

Prádlo se pere, jak mi známo, dvojím způsobem; buď se probíhá, nebo přímo odpírá, zapařuje nebo vyváří. Dojista nejednalo se p. dru. Jakubcovi v stati jeho o znalost praní, ale o pojmenování toho kterého úkonu při prádle, a tudíž i já s té stránky snažím se toliko uvésti, co mi známo při pojmenování. Probíhá-li se jen prádlo (jen tak z povrchní špíny pere), totiž prouhy potu, do vody se nedá luh ani soda; mýdla so užije jen k potření pruh. Takto proběhnuté prádlo teprve se o d p í r á. Prádlo z od-peru musí býti již náležitě špíny prosto, an po vymáchání jde přímo d o; vy várky, tudíž se vyváří. Někde na místě vyvářky dělají zapářku, totiž z odpěru vymáchané prádlo polejou vřelou vodou, v níž rozpuštěna soda