chámi zůstane ornament. — Ve velkém, takměř tovarnieky, malují se vejce u Rožnova, zvláště ve Stříteži.

Květná neděle či „kocičk y". Jakmile sníh sejde a slunko zasvitne tepleji, nastane výprava na „kočičky" do lesa. Hoši nařežou si vrbových větví, málo jen ještě rozvitých, uloží doma do hrnce s vodou a nechají je na teplém místě, aby do květné nedéle rozvily. Taktéž nařežou si větví břízy, ankreštu a „křenky" a i tyto uloží ke „kočičkám" za týmž účelem. V sobotu před květnou nedělí jde se pak ještě na tis a akátové pruty sa „špíchalama". Na květnou neděli učiní otec hochům svým ze všeho pěknou otýpku. Mezi „kočičky" zasadí se krásně zelený „ankrešt" i bříza a hlavně vzácná u nás „křenka". Tis ovšem převládá. Od větví dolů (rukojeť jakás) ovine se vše kalounkem bílým tak, že je jeden závin vedle druhého, hustě. Někdy nasadí se i koště to na hůl, když totiž „kočiček" je mnoho, tak že je do ruky nemožno pobrati. Již přede mší sv. shromáždí se z celé osady hoši před kostelem, tak že tvoří celý zelený háj. Po mši, po posvěcení kočiček, roznášejí hoši kočičky po vsi tam, kde nemají dětí, které by kočičky světily, jakož i příbuzným, a za to dostanou po většině vejce (vařená i syrová, někdy i barvená — „kraslice"), peníze (dva krejcary obyčejně nebo jedno, častěji dvě vejce). U příbuzných i jablko (v němž někdy zabodnut desetník; někdy nalezne ho i ve vařeném vejci) Kočičky dávají se pak za obrazy, do srubu a p. Jakmile se přinesou osvěcené z kostela, musí každý tři kočičky „podřít", „aby mu nobolílo v krku". „Podřít" =: „polknout".

Velikonoce. Na zelený čtvrtek chodívají se v některých rodinách u nás děti (někde i staří) modliti „na zelený drneček" brzy ráno na znamení, že ,v týž den se Kristus na hoře olivetské v zahradě modlil. — Na bílou sobotu „pálí se Jidáš". Ze spálené hranice uhlíky nechají se na „drabaničku" pro lidi (hlavně pro děti). Uhlíky ty dávají se do sklepa („lochu"), aby se tam žáby a p nedržely a do mléka a jiných pokrmů nelezly.

Na veliký pátek. Před slunce východem nemocní myjí n'.-bo potápějí se ve vodě, aby se nemoci zbyli a říkají: „Vítám já tě, veliká noc abys mne chránila od těch nemoc: od zimnice, od hlavnice, od žloutenice " — Vycházejí lidé před slunce východem, naberou studniční vody, obrátí se k východu, pokleknou a modlí se k pěti ránám Krista Pána, ke každé Otčenáš, Zdrávas Maria, po každé se napijí a na konec se umyjí. To činí, aby je Pán Bůh chránil od nemocí. — Hospodář před východem slunce zastrkává pruty kočiček posvěcených do obilí, aby se dle toho prutu do výše natahovalo. — Hospodyně mlčky zamete celý dům novým koštětem a smetí vyhodí na rozcestí, aby so nedržely blechy. Kdo první to smetí překročí, na toho blechy přijdou.

Na bílou sobotu. Uhlí ze spáleného Jidáše zastrkávaji hospodáři za trámy, aby nevyhořelo, ani neuhodilo. — Vodou Jidášovou kropí se obilí, aby bylo bujné. — Když lidé uslyší zahlaholiti zvony, zdvihají těžké věci, aby byli silní. Klinkají klíči o sebe nebo o jiné zvonící věci, aby prý vyhnali zlé duchy.

Na bílou sobotu při zvonění „při Gloria" zvoní se ve sklepě (buďto tluče se klíči o sebe nebo na hmoždíř), aby prý se vyhnaly odtud žáby, žížaly,