O velikém pátku před slunce východem modlí ao pod širým nebem křížem k pěti ránám Krista Pána (t. j. 1. k ráně po boku, 2. k pravé ráně pravé ruky, 3. k levé ráně levé nohy, 4. k levé ráně levé ruky, 5, k pravé rané pravé nohy), vždy Otčenáš, Zdrávas a Věřím v Boha Téhož dne a touže dobou, komu podařilo se ukradnouti z kostela oltářní zvonek, chodí kolem své louky, zvoní, modlí se, a na třech rozích křížem zapíchne 6 březových proutků a může býti jist, že krtek na té louce nezaryje.

Na bílou sobotu ráno „pálí Jidáše" (světí se oheň) ; o uhlí z ohně toho je pravá rvačka, protože schovává se ,.za leměz" (krokev) ve střeše, aby neuhodilo. — Když při „ Gloria" se začne zvonit, polévá se střecha vodou, aby „nechytila"; vodou pak, jež se střechy stéká, myjou se, aby ztratili pihy ve tváři.

Kdo na zelený čtvrtek jí s medem „Jidáše", nemusí se obávati uštknutí hadího. — Na veliký pátek uvař přeď slunce východem vejce ve vodě, do níž se přidalo sena. Toto vejce sněz na velikonoční neděli. Z a b 1 o u-d í š -1 i někdy, upamatuj se, s kým jsi tenkráte vejce jedl a ihned na pravou cestu přijdeš. Vodou, v níž vejce se vařilo, vykrop stavení, aby nečistota v domě se nedržela. — Na veliký pátek vyšlohají ženské mužským. Dávají jim „velkého pátku na památku". Již na velikonoční neděli šlehají hoši holky, aby zkusili, jak pomlázky dopadají. Odbývají „průbu".

O Božím hodu velikonočním „pod holými nebesy, před slunce východem a proti slunce východu" modlí se: „Vítáme tě, veliká, přesvatá noc, chraň nás vod třech nemoc: vod žlutý, vod sutý, vod třesutý. K tomu nám dopomáhej Bůh Otec, Bůh Syn, Bůh Duch svatý." Jídla dnes posvěcená jedí stoje; každý, kdokoli „do stavení přijde", i žebrák, právě v okamžiku, kdy se jídla ta jedí, dostane aspoň kousek. Kdo bloudí, a vzpomene si, že jedl beránka společně o Božím hodu, najde hned cestu pravou.

Pálení Jidáše. V městě Počátkách konalo se až asi do r. 1874 (v kterém totéž zakázáno) zvláštní pálení Jidáše. Dělo se to asi takto. Ve středu velikonoční, na zelený čtvrtek a veliký pátek, vždy v čas hodinek, které se právě v kostele zpívaly, shromáždila se, pokud možno bez hluku, všecka čiperná mládež mužského pohlaví, ozbrojena řehtačkami a klapačkami k věži hlavního kostela a hleděla toužebně buď na hodiny nebo dvéře věžní. Tam nikdo nemohl, poněvadž věž byla zamčena. A co se tam dělo? Buď jeden neb i tři vý-rostci oblékali se za Jidáše. Šatem byly slaměné provazy, jimiž obtáčeli hlavu, ruce, nohy a celé tělo tak, že pro slámu kouska těla viděti nebylo. Jak odbila na věži třetí hodina, vyřítil se Jidáš z věže. Za ním všecka mládežv horem pádem utíkajíc, řehtala, klapala a říkala (vlastně křičela) následující: „Židé nevěrní, jako psi černí, kopali jámu Ježíši Pánu, aby ho jali, ukřižovali; na velký pátek do hrobu dali, na bílou sobotu z hrobu vyndali." Jidáš přeběhl náměstí, zabočil do sváto annenské ulice a do kaple sv. Anny (která v ten čas otevřena byla) a zde klekl na stupně oltářní a všecky ostatní po něm a modlili se pětkrát Otčenáš a Zdrávas. Po modlitbě vyběhlo všo ven a začalo se opět; Židi nevěrní atd. Cílem tohoto utíkajícího sboru byl hřbitov. I tam v kostele pomodleno opět jako v kapli. Jidáš (nebo Jidáši) přeskočili obyčejně hřbitovní