této vody do otvoru hromničky, na nějž tato se napichuje, aby stála, a odtud vleje se dítěti do úst. — Svěcené uhlí ze svěceného ohně sbírají a dávají za krov, aby neuhodil do stavení „Boží posel".

Na zelený čtvrtek má každý z rána na lačný žaludek snísti, třeba jen malý kousek, jidáška s medem, aby ho had neuštíp'. —¦ Na v e 1 i k ý pátek před východem slunce vyjdou všichni členové rodiny, na rychlo oblečení, na zahradu, pokleknou, obráceni jsouce obličejem k východu, poznamenají zemi třemi křížky a třikráte ji políbí, poznamenají sebe sv. křížem a modlí se následovně: „Na velký pátek raníčko, dřív než vyšlo sluníčko, židé Pána Ježíše jali. On se třas, oni se ho ptali: „Je-li zimnice?" — „Není, ani nebude, kdo na mou smrč pamatovati bude, ten do smrti zimnici mít nebude." Po té následuje Otčenáš a Zdrávas Maria a třikráte se opakuje. Pak se modlí Věřím v Boha a po skončené modlitbě opět zemi třemi křížky poznamanají a třikráte políbí. To vše musí se však dříve skončiti, než slunce vyjde. Děti se na modlení to již kolik dní napřed těší. — Na bílou sobotu snaží se každý dostati aspoň kousek uhlí z hranice dříví, když se pálí Jidáš na hřbitově. Uhel ten vloží doma za krov svého stavení; chráníť prý uhel ten stavení před bleskem a před ohněm vůbec.

Na zelený čtvrtek se jde k sv. zpovědi; čeleď odprošuje hospodáře a hospodyni, děti pak rodiče. V polích se nedělá, ale před obědem tak na hodinu seje se hrách, aby se zvedl, neboť je na něm kalich a proto se má v den ten sít. V poledne seřadí se hoši z celé vesnice s řehtačkami a klapačkami u kostela, jdou řehtajíce celou vsí, pomodlí se na návsi u kříže a vracejí se ke kostelu, kdež se rozejdou. Tak chodí ráno, v poledne i večfir po ony dny, kdy zvony mlčí. — Na veliký pátek se jdou všichni mýti k rybníku, kdo nemůže, dá si vodu domů přinést, aby byl Číst všech vředů a ran. Před slunce východem jdou se pak proti slunci východu modlit k pěti ránám Krista Pána. V poledne bývají jidášky s medem. Odpáldne se odpočívá nebo jdou všichni do kostela; se zemí se nesmí ani hnout. Učiní-li tak kdo, uvalí na se hněv celé vesnice. — Na bílou sobotu jdou hoši pro Jidáše, jenž se dává za krov, aby chránil před bleskem. Odpůldue se nepracuje asi od 3 hodin, a každý se chystá na vzkříšení.

Od zeleného čtvrtku až do bílé soboty, kdy se nezvoní, ¦ shromáždí se chlapci s klapačkami, řehtačkami a trakárky na jednom konci městečka u kříže a zpívají smeknuvše: „A ty nevěrný Jidáši, cos to učinil, že jsi svého mistra židům prozradil ? Za to musíš v pekle hořeti, luciperem, ďáblem tam býti. Kyrie eleison, Kriste eleison, Kyrie eleison " Po té jdou řehtajíce a klapajíce na druhý konec městečka a při tom volají: Zvoníme poledne — klekání — do kostela — a tam u kříže totéž se opakuje.

Na veliký pátek před východem slunce běhají staří, mladí ku potoku a myjí se, aby neměli nemocí, zvláště aby uchránili se před ohyzdným svrabem. Děvčata jdou do osení, stírají rosu a jí se myjí, aby prý slunce se jich nechytalo (t. j. aby slunce je neopálilo).