této příležitosti do jiného stavení převésti, domete-li se vejce i se smetím k vratům tohoto stavení.

Velikonoce. Před slunce východem o třech pašijových dnech (dle jiných na zelený čtvrtek, když zvoní se Gloria) lidé myjí se v potoce, aby ten rok chráněni byli od nemocí. — Na zelený čtvrtek o půl noci mění se voda t některých studnách ve víno. — Po tři pašijové dni modlí se lidé před slunce východem v sadech na památku, že Kristus modlil se v zahradě. — Časně ráno po tři pašijové dni vykropi se stavení svěcenou vodou, aby se v něm nedržela žádná „jedovatina": žáby, blechy, „štíři" (mloci) atd. Pak zamete se pometlem novým, v pašijovém témdni udělaným („pašijové pometlo"). Jiná rada od téhož jest: Vezmi kapradí, Černobýl, pelyněk a větve z jasanu, to drobně usekej a zvař na veliký pátek, než slunce vyjde. Pak vykrop stavení říkaje při tom: „Ven hosti bez kostí!" Žádný neřáď nebude se pak v domě držeti. — Aby na louce nebo v sadě krtice neryly, tluče se po tři pašijové dni přede dnem v těch místech cepem. — Na bílou sobotu nosí lidé do kostela polínko dřeva a dají je opáliti na hranici „Jidáše". Doma nadělají z něho louček a z těchto křížků, které o veliké neděli (Božím hodě velikonočním) po obědě s ratolestmi svěcenými na neděli květnou zastrkají do rohů polí. Vždy tři křížky a ratolest, načež je svěcenou vodou pokropí. Hospodáři spěchají hned po po-lednách se zastrkováním křížků, neboť kdo dříve tak učiní, bude míti časnější žně. Jak vysoké jsou ratolesti s posvěcenými „kočičkami", tak vysoko vzroste obilí; proto zastrkují raději vyšší. Také křížky s ratolestmi chrání před krupobitím. — O velikonocích vaří se vejce červená na památku, že Kristus tak zbičován byl, až celé tělo jeho krví zrudlo. Hospodář vezme jedno vejce na velikou neděli do kostela, pak doma před obědem rozkrájí je na tolik dílů, kolik je domácích; každý sní část. Když by se stalo a někdo z nich někde bloudil, nechť si jen vzpomene, s kým to vejce jedl, najde opět pravou cestu.

Neznámý pisatel ze Sebranic poznamenal si v knížce z r. 1835 tyto rady: „Chceš-li míti chutnou smetanu, dávej kravám lízání třikráte v roce: na zelený čtvrtek večer, na Filipa a Jakuba a na Boží tělo do slunce východu. Opatři si totiž koření svatojanské, bílé leknutí a smetaník, to vše usuš, utluč na prášek, pak zmíchej se žitnými otrubami a svěcenou solí. Ty dní výše jmenované jim to lízání dávej, naděláš omastku hojnost, neb je to zkušeno." Aby krtice neryly: „Na sv. Hátu svěcenou vodou a na veliký pátek než slunce vyjde vykrop, kde krtice ryjí, pak se pomodli pět Otčenášů, pět Zdrávas Maria a Věřím v Pána Boha, pak rýti nebudou." Dále následuje rada nejasná: „Před velikým pátkem nadělej si hlohových roubíků, než slunce vyjde na veliký pátek něco zabij, chyť tu krev, špičky roubíků v té krvi zmoč, vezmi s těmi roubíčky a svaž — pak se neboj, že ti myši ve stodole žráti budou."

Hoši, kteří na zelený čtvrtek a veliký pátek po vsi „křístali" (= řehtali) poledne a klekání, chodívají večer na veliký pátek dům od domu s koŠikem po vejcích. Přišedše na dvůr zakřístají a odříkávají (pořád stejně vysokým hlasem, předposledaí slabiku ve verši prodlužují a na poslední trochu klesají): „A ty bezbožný Jidáši, cos to učinil, že jsi svého Mistra židom prozradil, budeš za to míti v pekle hořeti. Kyrie eleison, Kriste eleison, Kyrie eleison." Zakřístavše opět zpívají druhou píseň: