Na květnou neděli nemá se nic péci, neboť květ na stromech i bylinách se zapeče. — Při pašijích na květnou neděli chodí lidé do sklepů a hledají poklady, a to jak spatří plamének nějaký, hodí drobty chleba přes něj, aby poklady neshořely. — Na květnou neděli berou se nové šaty a vyvěšují se jiné, aby v nich člověk kvetl. — „Kočičky" (jehnědy posvěcené) se polykají na květnou neděli, aby netrápila zimnice. Anebo se celým proutkem 8 „kočičkami" třikráte přetřou oči se slovy: „Kočičky, aby nebolely vočičky".

Na zelený čtvrtek jedí se ráno před snídaní „jidášky" (zvláštní pečivo medem pomazané), aby neštípl had, také dobytku se dávají „jídášky" pro tutéž příčinou a proto také, aby hmyz v létě je nepokoušel. — Na zelený čtvrtek, když se posledně zvoní, cinkají lidé penězi, aby se jich hodně držely. Při tom také se mete a zvoní hmoždířem, aby se myši rozutíkaly a nedržel se žádný hmyz. (Totéž se dělá na bílou sobotu, když se zase začíná zvoniti.)

Na veliký pátek, aby lidé neměli nemoci, ráno před východem slunce třikráte se venku čerstvou vodou myjí a při tom třikráte říkají: „Sluníčko z hory vychází, Pana Krista na smrt vedou pravil k němu Jidáš: ,Kdo na tvé rány pamatovati bude, zimnici ani psotnici míti nebude'." — Na veliký pátek nic se nepůjčuje, aby vypůjčující neučaroval. — První od slepice vejce uvařené; kdo sní na veliký pátek před východem slunce, nemá v tom roce bolení břicha — Prší-li na veliký pátek, jest rok žíznivý (= neúrodný), neprší-li, je dobře.

Když se na bílou sobotu „pálí Jidáš", dávají si lidé na řetízku do ohně poleno, které se dá jen ohořet, potom doma dá se za krov, aby Boží posel neuhodil, — Na Boží hod před obědem se jídává vejce uvařené proti zimnici dobytku se také dává.

Poslední čtyři neděle před Velikonocemi jmenují se u nás družebná, kejcliavná, smrtelná a květná. Při kejchavné neděli kolikrát kdo kýchne, za tolik let umře. Na smrtelnou neděli chodí chudé děti dům od domu se stromky, na jejichž vršku jest papírová panna, a při tom zpívají; říká se, že tím zimu pohřbívají.

Květná neděle. Na květnou neděli nosí u nás lidé světit do kostela kočičky; do nedávná ještě chodívaly malé i dorostlé dívky v bílých šatech. Když se přijde z kostela, spolkne každý tři kočičky (pupeny), aby nedostal zimnici. Kočičky zastrčí se za obrázek.

Na Kolínsku chodí ráno na květnou neděli děti, děvčátka z chudší třídy po staveních a zpívají obvyklým nápěvem: „Květná neděle, květná neděle, kdes tak dlouho byla ? U studánky, u studánky, ruce, nohy myla. Čím jsi's je utírala, šátečkem, lístečkem, abych byla bílá. Svatý Petr z Ěíma, nese flaši vína, abychom se napili, Pána Boha chválili. Nám, nám, lhoteckým pannám." Každé děvčátko nosí „Líto", totiž malý smrkový stromeček, ověšený barevnými ostřižky, stužkami a papírky.

Z Jestřábí Lhoty u Kolína. Sdělila pí. Kat Tuzarová.

Na zelený čtvrtek přehlížejí se včely, aby byl na veliký pátek na „Jidáše" med. Na veliký pátek před slunce východem vykropí se celé stavení, když vše bylo vyklizeno, svěcenou vodou. Též dobytek pokropí se, aby chráněn byl před nemocmi a zlými účinky čárů. Aby dobytku nohy se nebolavěly a vemena nezatvrdovala, umyje jim je děvečka vodou nabranou z potoka te-Jf-oucího proti slunce východu a to též před slunce východom. Touž dobou spálí