slepička! Když se modlit budete, všecky je dostanete." A děti se modlí__vždyť

těšily se celý rok na pomlásku! — Barevným vajíčkám říkají někde „rysky", poněvadž se na ně různé ozdoby rýsují. Z Krče od Protivína.

Děti pak s vajíčky provozují různé hry. Tak začnou na př. „sekat". Jeden hoch totiž drží vejce ve dlani tak, aby mezi palcem a ukazovákem vykukoval asi jen tak veliký kus, jaký je průměr krejcaru. Druhý hoch krejcarem seká. Chybí-li, náleží krejcar tomu, který vejce drží, zůstane-li mu však při seknutí ve vejci, dostane od druhého vejce toto. — Jiní- zase nesekají krejcary, nýbrž „ťukají" vejcem o vejce říkajíce při tom: „Baba na babu — špic na špic!" jmenujíce „babou" tupější konec vejce. Proťuknou-li se „baby", říkají: „ Špic na špic, babu darmo" a ťukají ostřejšími konci vajec Cí „špic" se rozbije, ten prohrál a musí je svému druhu dáti. Naťuknutému vejci říkají hoši „Kára".

Z Krče od Protivína.

Někteří však při hře dovedně šmejdí. Připraví si vejce, vyfouknou ho dovedně a vylepí smolou. Takovým vejcím říkají „smoláky" nebo „kolomazníky". Pak mohou býti chvilku jisti, že neprohrají. Ale hoši mají též svoje methody, kterými poznají, je-li vejce poctivé. Vezmou je totiž a ťukají s ním o přední zuby. Je-li „smolák", pak — soudruh se může na „něco" těšiti.

Když je pouť, tu obyčejně hoši děvčatům „pouti" kupují. O „pomlásce" však posílají děvčata každá svému hochu v pěkném novém šátku „pomlásku". Hoch po té jde obyčejně se šátkem k rodičům děvčete, jakoby chtěl šátek vraceti, ale při tom — řekne si o ruku svojí milé.

Od zeleného čtvrtka, jak známo, až do bílé soboty dopoledne sa nezvoní, a tu chodí hoši ráno, v poledne a o klekání po statcích^ s „řehtačkami" a „klapačkami". Když přijdou do statku, spustí monotónně: „Židé nevěrní jako psi černí kopali jámu Ježíši Pánu, aby ho jali, ukřižovali." Po té spustí řehtat a klapat, až poděleni „pomláskou" nebo penězi běží do sousedního statku.

Na veliký pátek ráno před východem slunce vstává hospodář a vezma řetězy (od vozu) chodí po dvoře a zvoní. Tak prý se nejlépe vyženou myši. Též v den ten ráno vyvádí čeledín koně (klisny) a vodí je po mrvě ve dvoře, aby měly hříbata.

Na veliký pátek trhají hospodyně časně před východem slunce u rybníků „styl" (mladé rákosí). Tři lupénky této stýlky zastrkají do tří kousků chleba a dávají dobytku, aby hodně dojil.

Na Boží hod velikonoční, jakož vůbec na druhé dva Boží hody, nejí se v některých statcích maso, „aby se lépe mohla odstavit telata".

Když prý si hospodář lehne na Boží hod velikonoční, tu prý mu jistě lehne pšenice. — O svátcích velikonočních — někde však, a to většinou o vánočních — vezmou kousek bochánku (housky) a kousek chleba, nabodnou obé na nůž a do trámu ve stropu zarazí. Blíže kterého kousku počne uůž rezavěti, na tom obilí toho roku škoda bude. Někde nezarážejí nože do trámu, nýbrž berou k tomu účelu nože dva, na něž na jeden chléb, na druhý housku napíchnou a nad obraz svatého přes sebe křížem postaví. Dle zrezavění, rovněž jako dříve, škodu onoho obilí očekávají. — Na veliký pátek nesmí se hnouti se zemí. Nikdo neorá ani nerýpe. (Na památku velkého zemětřesení při Ježíšově smrti.)

Na prostřední svátek ráno běží někteří rychle k vodě a myjí se. Jo prý v ten den „jiná voda". (Na památku proměnění vody ve víno.) — Na veliký pátek ráno běhají mladší kolem ovocných stromů do kolečka (držíce se při tom za ruce), aby měly hojně ovoce. — Na velký pátek běží hospodyně před vý-choJem slunce zasaditi jednu bramboru, aby byly ten rok „pěkné".