prohlídka, v níž má obyčejně lví podíl Moučka, je-li již z lovu mezi koledníky. Ten neustane, dokud kradené věci nenajde. Tu opět smekne rychtář s hlavy a táže se po trestu, jaký by měl stihnouti onoho nešlechetníka: „Pane hospodáři, co pak by takovej zasloužil, dyž vy nám štědrou koledu udělíte, a on tu krade?" Hospodář stanoví trest: „Ten by zasloužil hodně; dejte mu deset „kop", zní třeba výrok.

Rychtář jsa dojat trestem neščastníkovým, přimlouvá se za tohoto : „Pane hospodáři, já bych za něj prosil, dyby mu bylo slevíno." Ne-sleví-li hospodář, prosí rychtář po druhé za vinného. Nesleví-li hospodář ani tu, opakuje rychtář svou prosbu ještě jednou. Výsledek této rozhoduje. Odpustí-li se trest zlodějovi, jest dobrá. Promine-li se jen částka, anebo nic, jest usvědčenému vytrpěti stanovený trest, stanovené „kopy". Již jde jen o to, jaké kopy panují v tomto kraji. Proto sejme opět s hlavy, táže se rychtář: „Pane hospodáři, jaký pak „kopy" se tady vyplácejí ve vašem kraji? Jako na louce, anebo jako v domácnosti?" Kopy jsou totiž dvojí: „jako na louce" a „jako v domácnosti". Těmto se též říká: „co je jich 60 do kopy". „Kopy v domácnosti" se takto vyplácejí. Za každou kopu dostane vinník jednou ferulí; má-li vytrpěti tři čtvrti kopy, rozdělí se 3/4 na polovici 1/2) a na jednu čtvrtinu (1/4)- Za jednu polovinu dostane na podpatek, když byl vyzdvihl nohu jednou ferulí, a to na plocho. Za jednu třetinu dostane na podpatek ferulí „na štorc", na hranu. „Kopy jako na louce" takto se rozdávají: Za každou desítku dostane ferulí jenom jednou. Došlo-li tedy k výplatě, udělal Čurka s hejtmanem „pare". V R. dělá pare Caperda se židem z cepů a lokte. Hejtman totiž dá na přič do výšky svou halapertnu a čurka s druhé strany své cepy. Mezi halapertnu pak a cepy položil se ten, který měl býti potrestán. Kopy vyplácí rychtář svou ferulí.

Když zloděj svůj trest vytrpěl, tázal se rychtář dále: „Pane hospodáři, esli je tu eště ňákej mezi náma, aby se tak nešlechetně choval v tomto příbytku?" Hospodář jmenuje pak k úžasu koledníků třeba i hejtmana nebo i samého rychtáře. Hejtman netrpěl nikdy; za něho vše odnášel čurka, nevyhnul-li se tomu nějak šikovně; za sebe však Čurka málokdy tre st dostal, ač někdy Moučka mu přece upláchnouti nedal. Jmenoval-li hospodář rychtáře jako zloděje, byla mu prohlédnuta ferule, v níž byl krejcar. Vzal jej Moučka, a proto měl Moučka také býti potrestán. Než sedlák stál na tom, aby byl rychtář potrestán. Tomuto nezbývalo nic než protestovati proti tomu: „Právo na právo nejde".

„Tvoje právo si odvaž a trest vydržet musíš!", zní odpověď sedlákova. Nebylo vyhnutí. Rychtář si odvazuje „právo", co se mu Čurka s Moučkou všemožně vysmívají: „Tak ty tak, tak i ty si kraď?! A vidíš, a taky takovej si!? To bych aebyl řek'" a pod. Při této příležitosti povolují uzdu své výmluvnosti a čtveračivosti.