Po stránce technické (konstruktivní) jsou nemošické židle urobeny důkladně, tak že jsou — jak naše opatrné hospodyně říkávají, „velmi bytelné". Opěradlo zapuštěno jest do sedadla na dvojitý čep, sedadlo svlaky opatřeno a na spodní straně zaklínováno; silné hoblované nohy jsou dle obvyklého způsobu šikmo zasazeny.*) Opěradlo má přiměřený sklon, sedadlo jest široké, tak že na židli té lze seděti pohodlně. Celé dílo svědčí o svědomité práci mistra, jemuž jest k nemalé cti a to tím více, že jest to dilo samostatné co do tvaru a vkusu.

Dodati sluší, že i pěkně ozdobený dubový stůl s trnožem nalézá se ve statku výše uvedeném, a ke cti majetníka budiž řečeno, že nábytku toho si váží jako starší pěkné, důkladné práce.

Hudba stále hraje. Výskající koledníci, když byli koledu obdrželi, vycházejí ven. Najednou zvolá hospodář: „Musíte na kolo! Ste kradli!" čurka mávaje cepem zavede koledníky „po slunci na kolo". V čele je čurka, za ním hejtman, za tímto rychtář a další dle hodnosti, kromě Moučky. Ten, kdo ví, kde jest ještě na dvoře v kurníku, anebo vrátil-li se již ze šťastné výpravy, dělá tak, jako by jich jakživ ani neviděl, jakoby mn po nich nic nebylo. Handluje a potlouká se nejvíce „mezi ženskejma".

Když bylo zavedeno kolo, sundá rychtář s hlavy as vážností úřadní, aby zloděje potrestal a právu zadost učinil, táže se hospodáře na jméno zlodějovo: „Pane hospodáři, kerej by tu byl mezi náma, aby se byl tak nešlechetně choval." Po té dá rychtář klobouk na hlavu, a hospodář jmenuje toho, který kradl i co ukradl. Nastane