Po té vyplácí hejtman rychtáře. Po výplatě rychtáře, jakož i každého jiného koledníka opětují se zase otázky rychtářovy: „esli je ta eště ňákej mezi náma" „co pak by takovej zasloužil" a prosba „já bych za ně prosil". Nechce-li hospodář již nikoho dáti potrestati, odpoví na otázku: „esli je tu eště ňákej mezi náma", že „nejni" a „Děte s Pánem Bohem". Koledníci roztočí zpátky kolo a jdou do druhého statku týmž způsobem, jak byli přišli do prvého. Tam se totéž opakuje. Obešedše, t. j. obkoledovavše celou vesnici, jdou do „bedlejší" vesnice na noc, kde žádají nejdříve u rychtáře, nebo u končelc obce za „vůli" jako v prvé vesnici. Zbývá-li jim času, jdou ještě do několika stavení, z nichž v některém si vyžádají nocleh. Kde je nechají ležeti, dají si nako!edovanou mouku, maso a vejce na večeři. Zelí dostanou od sedláka.

Nežli začnou večeřeti, pomodlí se společně a hlasitě: „Anděl Páně"; po večeři pak „Otče náš" za duše v očistci. Přijdou-li na cestě ke kříži nebo ku kapličce, neb ve vesnici k zvonici, učiní koledníci kolo, pozdraví a požehnají se znamením sv. kříže. Po té jdou za svým dále.

Po večeři se schází celá vesnice do statku, kde koledníci noc-lehují. Jde kde kdo, aby se potěšil a pobavil. Holka obzvláště žádná doma nezůstane, vždyí si zatančí s koledníky a potom třeba se „svým".

Sešla-li se již větší část vesničanů, dají si koledníci na hlavu, a Čurka je zavede v sednici na kolo, tak jako se to dalo venku. Čurka večer však již odložil cepy. Po té osloví hejtman čurku: „Matko, tak já ti tule ty moj e děti odevzdávám a esli na ně něco víš, aby se byl někerej špatně choval, tak je nech potrestat." Po té si hejtman sedne mezi hospodáře.

Kychtář se po té ptá čurky po vinníku, „kerej by se byl na tej cestě špatně choval." Curka vezme židli, posadí se uprostřed sed-nice na ni koňmo a vytáhne svá „lejstra", t. j. žalobu na koledníky. Buď ji má napsanou, anebo ji umí již nazpaměť. Nechtěje však čísti po tmě, zavolá a poručí Moučkoví, aby mu svítil. 1 ten si vezme židli a naproti Čurkovi se koňmo posadí, aby mu na žalobu svítil, často do žaloby vpadá, žalobu mu podpaluje a jinak ho zlobí. Oba jsou tu jako na zápasišti ukazujíce svou čtveračinu.

čárka jsa rozloben začne čísti žalobu, počínaje stížností na hejtmana. Ale daleko to nepřivede, nebo ví, že by špatně pochodil, aby žaloval na svého pána. Zkouší však to přece: „Náš pan hej . . ., hej . .., hej . . ., hejtman — jest nejhodnější člověk na světě. Na toho nevjim nic". Po hejtmanu dojde na rychtáře: „Náš pan ry . . ., ry . ¦ ., ry . . ., rychtář — na toho taky nic nevjim." Za to celá řada zločinů jest proti ostatním koledníkům, Proti končelovi udává na př. toto: „Náš pan kotičel střílel zdechlý vrány, že je nechá večer na dobrou večeři přistrojit panu hejtmanu." Caperda žaluje na Žitného : „Dyž sme šli vod Přísečna k Srnínu (vesnice u Kájova) ležela