opatřených nad sklep, do prvního patra tohoto stavení, jsme v místnosti stejně pevné a temno jako ve sklepě. Vidíme tytéž mocné zdi, ve zdech stejná okénka, vidíme stejný mocný strop, a tak všecko jako dole, jen o důkladnou podlahu je tato místnost bohatší. Rozměry jsou jako dole, jen výška je o něco menší (2,2 m.). Místnost tato s'ouží za sýpku; říkají tu nyní „na sejpce", ale za starodávna říkalo se tomuto oddělení srubu „ve srubu". Kromě obilí mají tu mouku, vlnu, peří, peřiny v zásobě (na bidlech) a t. p.

Z prvního patra — po případě zvláštním vchodem z punebí — možno vstoupiti v podkroví, do něbož někde dosahují zdi tak daleko, že vypadá vše jako v prvním patře, ale stropu není; místo něho bývají jednoduchá hambalka — prkna na příčních trámcích prostě narovnaná, častěji však už zdi tak daleko nedosahují, takže už není místa ani pro podlouhlá okénka. Tak je to také na vzoru našem: nahoře jsou hambalka, po třech stranách sužuje místnost střecha, po čtvrté, k punebí, jest jednoduché prkenné „p éře ní". Místnosti této říkají dosud „na srubu".

Jeli tato část srubu dobře upravena, mívají tu též obilí; jindy tu bývají hromady plev, jetelová semena „v kožíškách" (nevymlácená) atd. Pohodlně se „na srubu" sušívá prádlo. Na „hambalkách" mají na našem vzoru sušené ovoce.

Střecha na srubu má „celou valbu", t. j. roh její na náves je sražen po celé šířce až po zeď. Krytba je šindelová. Jelikož jest srub stavení jednopatrové (jediné), vyniká střecha srubu nad ostatní střechy přes to, že „půda" ve sklepě leží níže.

Srubů tohoto vzoru pamatují na Chodsku nejvíce.

Jest zajímavo, že stavívali takové stavení na starých dvorech nejčastěji v popředí ostatních směrem na náves, takže odnímalo s té strany světlo a rozhled světnici. Příčinu tohoto zvyku vysvětloval stařec ve Stráži: „Naši tenkrát žili pro sebe; nechtíli vidět, co se dije na návsi a nechfíli, aby všelijakej cMověk viděl, co se hu nich dije, s návsi." Myslíme, že byla vážnější ještě příčina jiná!

Takový srub, stavba, jak ještě dnes vidno, ve všem všudy tak důkladná a tvrdá, byl asi hlavně svým nedobytným sklepem chodskému statku baštou při těžkých úkolech a osudech pomezných strážců Chodů velmi potřebnou!

Ve sklepích ukládali a zamykali*) hospodář a hospodyně chodřká své nejdražší věci, tu byly úspory peněz i věcí, ve sklepích bezpochyby bývalo uschováno drahně let předrahé společné dědictví Chodův, známé majestáty králů českých slavné paměti.

Někdy stával takový srub též na místě drahém v pořadí hlavních stavení.