zemi vítězství dobyl. Vynášením, potopením, nebo pohřbením aneb utopením Morany přestává panství zimy a nastává vláda Jarovita na nebi i osvobození vláhy teplé na zemi. 80)

Kallaš právem nevěří 81) strojeným bájeslovným výkladům obřadu se smrtí. Obyčeje pokládá za kulturní přežitky opravdového ubíjení, obětování staříkův a stařen neschopných práce, jejichž postavy znázorňuje lid v dobách, kdy vzdělanost pokročila a obřad nelidský sklesl v symbolickou zábavu, hastroši, upravenými ze slámy, z hadrů a pod. Lidské oběti byly přinášeny při slavení hlavních výročních svátku — při přechodu zimy v léto, na uvítání vesny a na usmíření živlu hrozného pro člověka primitivního, vody. Rozvojem vzdělanosti byly prý žertvy skutečné zaměněny hastroši. Časem původní smysl tohoto obřadu se zatemnil. Odtud, že obřad byl provozován na sklonku zimy a na začátku vesny, muhlo se vyvinouti a ustáliti nové mínění, že hastroš znázorňuje zimu — smrt. Obdobně přizpůsoben výklad topení a pálení hastroše i v jiných dobách ročních; rovněž zapomenuto původního významu, oběti. Hojný počet ha-strošův ustoupil jediné postavě, jak Kallaš vyvozuje z historických zpráv, ze shody posavadních lidových obyčejů se starořímskými a staročeskými, z textu písní při vynášení smrti.

Lidové pověsti (srv. str. 556) skutečně vykládají vynášení smrti za druh oběti na odvrácení moru. Pověsti tyto snad by byly vhod Kallašovi při výkladu. Přes to však, jak sám Kallaš se přiznává, bude potřeba dohad opříti důvody ještě dalšími, bezpečnějšími.

Ještě ostřeji vystoupil proti bájeslovným výkladům obřadu na smrtnou neděli prof. A. Briickner,82) jenž se obírá pilně střízlivými studiemi o bájesloví slovanském. Nesouhlasí s vykladateli, kteří chtějí vyhlašovati obyčej se smrtí za obřad původu ryze slovanského. Snaží se dokázati, že Dlugoszovy zprávy jsou vymyšleny, zosnovány upomínkou na bájesloví římské, a ukázati, že to není obyčej výhradně slovanský.

Z uvedených příkladů vysvítá, že posavadní názory o původu vynášení smrti mezi sebou nikterak se neshodují a patrně tak snadno mezi sebou se nedohodnou. Uvažujme, kterak starodávné popisy obřadu se smrtí, doložené u Čechů již v XIV. věku a u Poláků na začátku věku XV., stará píseň obřadní, zapsaná u Partlicia r. 1617, shodují se na vlas s obřady a popěvky do nedávná a místy posavad