tresť vzácné knížky, nevšímajíce si slohových kudrlinek a neprospěš-ných přívěsků ceny nijaké.

Bývá prý na neděli Laetare první zaměstnání slezských dětí po ránu shromážditi se při východu slunce v určeném domě, kde již mají „smrt" připravenu. Tato „smrt" urobena je z lněných hadrů a starých šatů. Svážou křížem dvě krátké tyčky, vycpou slámou šat, nastrčený na ně, aby vznikla postava lidská s rozpjatýma rukama. Hlavu pokrývají starou čepicí nebo kloboukem. Postavu tuto, „smrt", připevňují na tyč dlouhou a nejsilnější dítě ji vynáší z osady v průvodu svých druhů a družek za zpěvu, že nesou smrt ze vsi atd. (str. 22—23). Za osadou vhodí mládež postavu s opovržením do vody nebo do močálu, házejí po ní kamením a pak o závod utíkají honem honem do vsi. Nikdo se neohlídne, nikdo nechce býti poslední, aby ho smrt nevzala. Tak si povídají. Které dítě se opozdí a pozadu běží, utrží si u všech posměchu. Když dozpívají popěvek, že smrt zanesli a léto přinesli, doprovázejí dítě, které naposled přiběhlo od močálu, kam hodili smrt, a vtipkují je posměšky nepěknými, kteréž prý spisovatel také za dětství slýchával, ale ostýchá se nyní je opakovati. Proto prý také zapovídají přísně počestní rodičové svým dětem, aby nechodili s průvodem, a někdy je zamykají, aby tajně neutekli. Úřady proto zakazují slavnost (str. 27—28).

Jednotlivé obyčeje této slavnosti snaží se spisovatel vyložiti symbolikou náboženskou. Proč jsou obchůzky s máječkou? Staří Slezané a Poláci scházeli se do posvátných hájů k obřadům, k oběti modloslužebné. Máječky dětského průvodu při vynášení smrti ve Slezsku odtud značí pokácené stromy pohanských hájů posvátných po příchodu věrozvěstů křesťanských (str. 29—31). Máječku tuto až na vršek oklestí a kůru oloupají a hladký peň obyčejně barvívají červeně nebo ponechávají bez barvy. Stromku tomuto říká lid „may" (str. 34—35). Ozdobou „máje" jsou postavy lidské podoby, jež děti pěkně vystrojí z řasnatého papíru na způsob dlouhého šatu s rukávy záhybovitými a na místo hlavy vystříhají jako by záři, jak svatí bývají malováni. K tomu brávají popsané sešity školní a vyžebrané kalendáře. Těmto postavám říkají „andělé". Spisovatel soudí, že to jsou obrazy model pohanských (str. 36—37). Kromě toho krášlí děti stromek růžemi, věnci a řetízky i dávají na vrcholek májky praporeček (str. 38). Věnce splétají z listí zeleného, z rostlin, které přes zima nepozbývají svěží zeleni, nejčastěji ze zimostrázu, brčálu. Poupata navlékají na nit a otáčejí kolem loubku. Spisovatel soudí, že to znamená upomínku na Doubravku, která vjížděla do Hnězdna se zeleným věncem na hlavě a neodložila ho, až zvítězila nad pohanstvím s knížetem Mečislavem, s nímž po jeho křtu byla oddána (str. 40—42).

Nezbytnou také okrasou „máje" jsou výdumky vaječné (pouchy), které děti navlékají na provázky a jimi ověšují snítky vyzdobeného máje. To prý již dlouho napřed žebronívají v kuchyni, aby matka ne-