tato dětská zábava obšírněji popsána) shoda slovinského obyčeje s českými i cizími obyčeji na neděli Laetare nebo na neděli Judica.

Vynášení smrti již za dob starých upoutalo pozornost. Děly se v samostatných studiích různé pokusy o jeho výklad, pokusy většinou nezdařilé a bezcenné, které však mají přece pro nás důležitost, že v hromadě plev leckde najdeme zrnko dobré a vítané pro popis obyčeje. Z vykladatelů starších jmenujeme vedle M. Frentzla53) nejdříve Hil-schera,54) jenž učeně polemisuje s různými názory o vynášení smrti (někde dosti nejapně, na př. o mroži, podle Guagnina mors, že prý to slovo značí smrt — a vynášení smrti že znamená zahánění dravého tohoto zvířete) a soudí konec konců, že obyčej přešel od Poláků k národům jiným, u nichž jako u Poláků to byla upomínka na zavržení pohanského modlářství.

Ještě méně důležitá je disputace Zeunera a Kindervatra, kdež jsou opakovány doklady z polských historikův a vysvětlován je význam obyčeje nábožensky ve smyslu Hilseherové. 55)

Zajímavější je jubilejní spis, vydaný roku 1765 od neznámého spisovatele, pod dlouhým názvem. 56) Cena jeho pro studium lidového podání na smrtnou neděli proto je dosti značná, že upustil spisovatel poněkud od historické, zbytečné přítěže, a chtěje dovoditi náboženský význam obyčeje se „smrtkou", neopomenul ničeho při líčení vynášení smrti. Zevrubně obyčej popisuje s podrobnostmi překvapujícími. Zasluhuje tedy spis jeho pozornosti, zejména když se týkají jeho údaje a popis lidového podáni slezského ve věku XVIII. Podáváme tu

53) Dissertatio III. de idolis Slavorum, Praes. J o h. P. L u d o v i c u s, resp. M. F r e n t z 1, Wittebergae, 1698, 1. b 2.

54) Paul Christ. H i 1 s c li e r, De ritu Dominicao Laetare, quem vulgo appellant den Tfrdaustreiben, Lipsiae, 1690. Německý překlad pod názvem: Curiöse Bedanken von dem Gebrauche am Sonntage Laetare, welchen man insgemein nennet den Todtaustreiben, Jena, 1701, 1730. Srv. téhož pozoruhodný spis Wegen des zur Fasten- und Osterzeit eingerissenen Aberglaubens bemercket etwas . . ., Dresden, 1708, str. 14—20.

55) Joh. Casp. Zeuner praes., J o h. Hení, Kindervater resp. Dissertatio de Dominica Laetare vulge der Todte-Sonntag, Jenae, 1701, 1706. Dissertaei, citovanou v starších spisech M e i b o m i u s, De Dominica Laetare, znám toliko podle jména.

56) Auf den besonders denkwürdigen Tud-Soantag Laetare dieses 17G5. Jahres, au welchem eben vor 800 J. viele Tausend heidnische Polen und Schlesien mit ihrem Herzoge Miecislaus zugleich die christliche Taufe angenommen haben, . . . wiedmet diese an den geschmückten Maien oder Sommerbäumen . . . abgebildete Geschichte seinem Vaterlande . . . ein geistlicher Wecker aus Dank Pflicht, Breslau, 1765.