Před tím máme jen řadu zpráv krátkých a suchých o nálezech, nejvíce o nálezech římských mincí na Moravě. Teprve r. 1841 podal Boček zprávu o některých předhistorických hrobech, a obrátil tím pozornost na podobné nálezy. Následovali jej B. Uudik, Eder, M. Koch, P. rytíř Chlumecký, ďElvert a jiní, hlavně rytíř Welfskron (f 1863) a dosud žijící zasloužilý kustos Františkova musea v Brně M. Trapp. Již r. 1850 navrhl ďEIvert zřízení komitétu archaeo-logického, podobného tomu, jaký se byl před tím zřídil v Praze (roku 1841 založen byl totiž popudem Fr. Palackého archaeologický sbor při museu království českého), ale nedošlo ještě k tomu, poněvadž hlavní interessenti, rytíř Wolfskrou a hrabě Sylva Taroucca Brno opustili. Nicméně se od let padesátých začalo i na Moravě čile pracovati, a arcliaeologické články se objevovaly častěji v různých listech (za výčet článků z německých novin bude zajisté každý pracovník p. spisovateli vděčen). Na místo navrženého archaeologického komitétu utvořila se r. 1850 u moravské společnosti pro orbu a výzkum země historicko-statistická sekce, která se počala starati také o starožitnosti, a ve svém „No-tizenblattu" uveřejnila řadu článků archaeohgických. (Srv. Schrammovo generální Reperturium publikací této sekce od r. 1851 do r. 1888, vyšlé v Brně 1889). Také vídeňská akademie a hlavuě centrální komisse pro zachovávání památek a vídeňská anthropobgická společnost obracela svůj zřetel k Moravě.

Mezi domácími badateli vedle jmenovaného již kustoda M. Trappa vynikli během doby hlavně dr. Jindřich Waükel, jemuž spisovatel vzdává plné uznání, řed. Karel Maska svými pracemi v diluviu moravském, vedle nich také prof. Je^tteles a Makowsky, pak dr. M. Kříž, C. Koudelka, prof. Rzehak a jiní. Středisky práce staly se musea v Olomouci a v Brně, a tam založené musejní spolky; kromě nich povstaly sbírky soukromé a krajinské.

Nemůžeme však opomenouti, že nebylo po zásluze vzpomenuto všech českých badatelů, jakož vübec spisovatel, cituje vše jen po němečku, dal své práci zřejmý německýráz. Proč nebyly do přehledu, jednajícího o archaeologii Moravy, vůbec zařaděny i české práce, s věcného stanoviska, na němž jinak pan spisovatel stojí, nepochopujeme. Což Časopis musejního spolku olomouckého pro p. spisovatele neexistuje? Jistě dlužno to pokládati za velikou chybu práce.

Příspěvky ku poznáni prvotního osídlení jihovýchodní části hvozdu pomezního v Čechách. Podává Jindřich Richlý, majetník c. k. vojenského kříže s válečnou dekoiad, majetník válečaé medai e, c. k. konservatoř, člen anthropulogické společnosti ve Vídni a soukromník. V Jindřichově Hradci r. 1892.

Pan spisovatel obírá se od let archaeologickým zkoumáním okolí Jindřichova Hradce. Co za léta objevil a na různých místech popsal, shrnul nyní v knížku svrchu oznámenou. Předeslav úvod o hlavních dobách předhistnrických české země, konstatuje, že nebylo okolí jindřichohradecké do století XII. obydleno, jsouc, jak i z historických zpráv víme, pokryto mohutným hvozdem. Tím se však stalo příhodným útočištěm posledním zbytkům pohanství, a mátue zde hroby s ritem pohanským ještě z velmi pozdní doby. Pak popisují se jednotlivé nálezy: sídliště a osady (p. spisovatel užívá slova bydla), hradiště, mohyly, jiné hroby a různé nálezy (hlavně kamenné pomníky).

Na konci věnována jest stať dvěma pomezním stezkám, křižujícím po-hraničný hvozd a spojujícím Čechy 8 Moravou, stezce jihlavsko-babrské a stezce vitorazské.