podívá, to všecko — jest jeho. Za to má býti také často bit. Ale chytrák nečeká na to. Ostatně bývá ze všeho „vymluvenej", a proto hospodyně vše schovávají před Moučkou, jak jen se ozve muzika ve vsi, že jsou v ní koledníci. Když Moučka lov skončil, posadí se s Čurkou ve střed kola tanečníků. Čurka vyndá karty a počnou spolu hráti. Stává se, že jeden z nich fixluje a druhý mu na to přijde. Nastane ostrá hádka a pračka, která se vždy skončí vyhazovem Moučkovým. Ostatní dále tančí a Čurka je obveseluje, hledá Moučnej kurník. Co vajec napadne, ty jsou jeho i „s podkladkem". — Pravidelně so tančí tak tři až čtyři tanečky v každém statku, mezi nimiž se přináší koleda, která se řídí dle bohatosti a někde také dle „pejchy" sedlákovy. Bohatší dá více, chudší méně. Do koledy však domácí něco nastražili, na př. klíč do mouky, špendlík do uzeniny atd. Dá-li so špendlík do koledy, dávají naň domácí pilně pozor, „aby se nic nestalo".

(Dokončení.)

@NZ@Referáty o spisech

Christian Ritter d'Elvert. Zur Alterthumskunde Mährens und Oesterr. Schlesiens. (Separatabdruck aus dem „Notizenblatte" der historisch-statistischen Section der k. k. mährischen Gesellschaft zur Beförderung Üer Ladwirthschaft, Natur- und Landeskunde. Jahrgang 1892. Nr. 11.) Brno 1893.

Rytíř d'Elvert jest jedním z nejstarších pěstitelů archaeologie na Moravě. Již roku 1835, když Klemm pro své dílo „Das Handbuch der germanischen Alterthumskunde" (vyšlo v Drážďanech roku 1836) hledal pomocí dotazníku i zprávy o arcbaeolpgicbých nálezech moravských, byl to d'Elvert, který mu na ně zaslal odpověď. Od té doby, ač se práce jeho nesla odchylným směrem, nepřestal si přece všímati archaeologie, stopovati jednotlivé nálezy na Moravě a Slezsku, zaznamenávati zprávy o nich, jak se objevovaly v různých časopisech odborných i denních, a sestavovati tak bibliografii probuzení archaeologické vědy na Moravě a ve Slezsku. Bibliografii tuto připravil k vydání patrné již v letech sedmdesátých, vyšla však s doplňky teprve roku letošního, pod svrchu oznámeným titulem.

Práce jest velice záslužná. Jest to velmi bohatá bibliografie publikací a článků, týkajících se starožitnin vůbec, nejen starožitností praehisto-rických, ačkoliv tato část zaujímá přirozeně největší místo v knize.

Velkou přednost knihy tvoří to, že se autor neomezil jen na vylíčení toho, jak se na Moravě a ve Slezsku vyvíjela archaeologie, ale velmi podrobně a správně si všímá i prací okolních zemí, které měly na vývoj vědy na Moravě vliv, hlavně historie archaeolcgíe v Německu vůbec (velmi pěkně a důkladně na př. posouzena činnost Klemmova, Wagenerova) a v Čechách. Zatím co v Německu a v Čechách (Bienenberk, Dobrovský, Kalina, Krolmus) hojně se pracovalo (i ve Slezsku počalo se archaeologické hnutí již Biischingem v letech dvacátých, pak B. Krusem a jinými), na Moravě se s první větší prací shledáváme teprve r. 1854. Jest to článek B. Dudíka „Über die alten heidnischen Begräbnissplätze in Mähren" (zprávy zasedání vídeňské akademie I. třídy r. 1854).