končel koledníků ke dveřím, kde bylo jim žádati o „vůli", sundali, zaklepali a vešli s pozdravem: „Pochválen buď Pán Ježíš Kristus". „Až na věky. Amen". Hned začal rychtář koledníků: „Pane rychtáři (končeli, nebo vojáku), z poctivýho práva! Doufáme, že nám za zlý mít nebudete, že sme vám tak nešlechetně do vašeho příbytku stou-pjili. Zkazujou vám naši kamarádi: „Pochválen buď Pán Ježíš Kristus" pozdraviti a abyste nám dovolili tuto vaši poctivou obec obkoledovati neb obejíti. Za všecky vám stojíme, nej (než) za jednoho ne. Ten, co dostane do huby, to si sková, a co dostane na hubu, to si chová. Tak nám na to odpověď dáte a nám za zlý mít nebudete."

V Rájově promlouvá hejtman k představenému obce takto : „Tak, pane představenej, já doufám, že nám za zlý mít nebudete, že »me do vašeho příbytku vkročení učinili na žádost našich věrnejch kamarádů. Skazujou vás nastokrát pozdravovat a my též s nimi. Já doufám, že nám povolení dáte po vaší poctívej obci pochodit a náš kratochvil s našim masopustem provést. Za všechny vám stojím, jenom za dva ne. Jeden dělá dobrý hospodyně a druhej vyhání psy z kuchyně."

Rychtář obce dal dovolenou: rTo můžete; jen děte!" Rychtář koledníků dav hned po té rychtáři obce šuupnouti, čili dav mu — jak říkají — „šnupku", jde s končelem koledníků ven a zavýskne. Druzí koledníci, kteří na výsknutí čekali, opětují totéž, co muzikanti spustí. Hned vejdou do nejbližšího statku, a to tak, aby chodili „po slunci", t. j. začnou koledovati stranou východní, potom jdou k jižní, západní, severní a opět k východní. Podobně se též tančí „po slunci". Nikdy však obráceně.

Při vstupu do příbytku jde napřed Čurka, za ním hejtman a za tímto ostatní dle důstojnosti, tak že Moučka jako všude jest poslední, hledaje již, co by se dalo „ztopiti". Hejtman opět smekne, postaví se „po vojansku" a pozdraví zase : „Pochválen buď Pán Ježíš Kristus". „Na věky. Amen" a žádá o koledu, co zatím halapertnu spustil a opřel o zem. Ostatní stojí v domě za ním a Čurka před ním. Prosba hejtmanova jest tato: „Přicházejí k vám veselí koledníci a prosí vás za štědrou koledu; za věrtel žita, za věrtel ovsa, za věrtel ječmene a za hodnej kus špeku na tu naši halapertnu; to budeme mít k snědku." V Rájově přidávají ještě toto: „My to všecko vememe a taky za to (vám) poděkujeme." Po této řeči vstupují koledníci do sednice. Muzikanti sednou za stůl, hrají, a koledníci vytáčejí děvčata, selky a báby.

Dříve zabodl hejtman píku do dřevěného stropu, nyní ji postaví u dveří. Rychtář položí na stůl feruli a toncmástr zabodne do ní věneček, čurka s ostatními koledníky provádí největší taškařinu a tancuje nejvíce s babama, protože s ním holky „jít" nechtějí. Bereť jim často v tanci hubičky a jinak je škádlí. Nejraději vytáčejí koledníci selku, aby dostali hodně koledy. Oo takto poutají na sebe pozornost kolednici, nevšímá si nikdo Moučky, který přichází poslední. Jeho však oku neujdou kamna a zvláště trouba s plotnou. Kam se