nými cepy. „Držadlín" jest dřevěný, ale pěkně stočený, „biják" jest ze žitné slámy. Kapsa Čurkova tají několik karet rozličných druhů.

Nejdůležitějším však ze všech koledníků jest Moučka. Jest to také nejpovedenější chlapec, na němž zdar i nezdar koledníků závisí. Dohře se daří koledníkům, mají-li šikovného Moučku; ne-li, špatně pochodí. Je to šašek, který slouží velice k zábavě posluchačů i samých koledníků. Toho si každý chtěj nechtěj musí .všimnouti. Nikoho nezarmoutí, ale dobře si třeba na něho dáti pozor. „Sladno" a to v nejlepším ti vyvede nějakou šelmovinu. Moučka si pořídil papírovou čepici do tří rohů s papírovým třapcem nahoře, jak to vídáme u chlapců, hrají-li si na vojáky. S předu se mu houpá malá dřevěná lopata, přes rameno jest přehozena dřevěná sekyra a na této visí „cikr". Cikr jest veliká dvojuchá kabela, na způsob tašky, jakou nosívají vesnické dívky do školy. S cikrem chodívaly dříve též chudé nevěsty po dědinách, „aby si tak něco na svarbu vyžebraly". Staěívalo však vy-žebrané obyčejně i na mnohé jiné potřeby než na „svarbu" ; nebývalytě selky skoupé, neboí šlo tu o jejich pověst, aby je nevěsta s bábou, jež nevěstu provázela, neroznesly do světa jako lakomé. Moučka nosí v cikru mouku a vejce, „aby měli koledníci na šterc a na buchty" (t. j. na knedlíky). Odtud jméno Moučka neboli Moučnej. Myslivec nosíval bud! flintu, nebo žezlo. Býval jaksi přes počet. Koledníkům vyhrávali a všude je doprovázeli muzikanti, počtem tak 4—6 nejvíce.

V Eájově u česk. Krumlova chodí toliko sedm koledníků dle zprávy p. K. Babky, bývalého rychtáře koledníků. Konšela nemají; toncmástr jest zároveň žitným. Na místě Čurky a Moučky mají Ca-perdu a žida. Úkol těchto dvou jest úplně týž jako čurky a Moučky. Oděvem se toliko nepatrně od oněch liší. Caperda má na hlavě „ty-lorskej" klobouk. Žid jest hadrově oblečen, má cikr, loket a všelijaké hadry, jež vykládá a za drahé „štofy" prodává. Při tom velice rychle měří své štofy a mluví „po židovsku".

Než vyšli koledníci ze své vesnice, ve které zase „koledu zavírali", vyžádali si dovolenou či „vůli" od rychtáře nebo končela této obce. Když se z koledy vrátili, bylo jim zase vzíti si „vůli, esli smí sťoupjit do toho příbytku". Před domem, ze kterého vycházeli na koledu, ráno si zatancovali za zvuků muziky. Po té promluvil hejtman ke keledníkům: „Tak, moje milí kamarádi, tak se tedy na tu štědrou koledu vydejme a koledujme na památku takovou. Nebo před dávný, dyž se malý Ježíšek narodil, koledovali pro Ježíška. Tak též i my na památku tu pudem s Pánem Bohem." Na to vydali se hned na koledu.

Když se blížili vesnici, šel rychtář a končel koledníků napřed k rychtáři nebo končelovi této obce, aby žádali o „vůli". Jako rychtáře nebo končela obce, tak i vojáka, který byl v obci na „odlábu", bylo jim žádati o „vůli". Nyní, kdy vojáků bývá dost na dovolené, povinnost k vojákům odpadá. — Přišedše rychtář a